Sdružení Hrady na Malši vzniklo v roce 2004 s cílem zachránit trosky památkových objektů na Kaplicku – hradů Pořešín, Velešín, Louzek a Sokolčí i tvrze v Tiché.

„Kolem těchto památek se ve středověku soustřeďoval veškerý život,“ říká iniciátor péče o klenoty lokální historie Radek Kocanda.

Co vlastně Hrady na Malši jsou?

Hrady ležící na řece Malši jsou několik set let staré stavby, které sloužily především k bydlení a obraně jejich majitelů. Kolem hradů na Malši se ve středověku soustřeďoval život, byly středisky panství, obchodu a řemesel. Hrad Velešín založil dokonce český král okolo roku 1230, tedy v době, kdy kamenné stavby v jižních Čechách byly naprostou výjimkou, neexistovaly například ještě České Budějovice ani Český Krumlov.

Hrady jsou na řece Malši navlečeny jako korálky na niti a tvoří skvělý cíl výletu pro celou rodinu, kdy se během jediného dne dá zvládnout návštěva všech najednou, nebo si lze návštěvu rozložit do jednotlivých dní. Hrady na Malši je také název sdružení, které o tyto hrady pečuje a stará se o ně.

Kolik objektů sdružení spravuje, které to jsou a v jakém stavebním stavu se nyní nacházejí?

Sdružení Hrady na Malši se stará o hrad Velešín, který dělí od stejnojmenného města jen římovská přehradní nádrž, hrad Pořešín ležící blízko města Kaplice, hrad Sokolčí u soběnovské přehradní nádrže, hrad Louzek u Skoronic a tvrz v Tiché, stojící asi kilometr od česko-rakouské hranice blízko Dolního Dvořiště.

Všechny patřily v určitém období nejmocnějšímu českému rodu – pánům z Rožmberka. Oldřich z Rožmberka dal v době husitských bouří dva zbořit, dva opustili jeho potomci během následujících 150 let. Nejdelší život měla asi tvrz v Tiché. Ta si na svou pohromu počkala do dob „kdy vše bylo všech“ – tedy do zcela nedávných časů, které se snad už nevrátí.

Ptá se: Jaroslav Baxa - Jaroslav Baxa – předseda Oddílu metané v Dolním Dvořišti, tedy v obci, kde má tento sport tradici trvající již několik desetiletí.

Dělá sdružení Hrady na Malši ještě něco jiného kromě samotné opravy jednotlivých hradů?

Přestože jsme občanské sdružení a nezisková organizace, snažíme se podporovat třeba handicapované děti. Každoročně pro ně organizujeme na hradě Pořešín víkendovou akci, naposledy to byl víkend ve stylu středověkého Japonska. Není to akce malá, neboť během dvou dnů se jí účastní na 300 dětí a jejich rodičů.

V letošním roce jsme předali 10 tisíc korun dětské nadaci Sluníčko. Dlouhodobě spolupracujeme s Centrem Arpida pro postiženou mládež v Českých Budějovicích. Snažíme se nemyslet jen na sebe a pomáháme tam, kde si myslíme, že je to třeba.

Který hrad je tvému srdci nejbližší? Stíháš něco jiného než práci pro sdružení?

Jednoznačně mám rád všechny. Každý má svoje tajemství, a to zcela reálné, nevymyšlené. Ve chvílích, kdy sedíš na torzu paláce nad skalním převisem, uprostřed lesa, hluboko dole pod tebou šumí Malše a ty dokážeš splynout s okolím, je velmi snadné představit si, že na těchto místech žili skuteční lidé z masa a kostí, kteří měli v podstatě stejné starosti jako my.

Myslím, že člověk, jeho povaha, potřeby a touhy se tak rychle nemění, pokud vůbec. Když si tohle člověk uvědomí, dokáže nahlížet na takový hrad a na lidi, kteří v něm žili, jako by ho nedělila propast několika staletí. Snad se mi něco z těchto „výletů do minulosti“ podařilo dostat do knihy, kterou právě dokončuji a která se snaží zachytit tragický konec života posledního pána z Pořešína.

Práce ve sdružení mi vyplňuje podstatnou část dne, ale jinak mám normální starosti a zájmy jako každý. Vyzkoušel jsem paragliding, parašutismus a potápění, hraji na housle a na kytaru, rád čtu sci–fi a mám doma desetiletého irského setra jménem Hubert.

Jsem z Dolního Dvořiště a zajímá mě především Tichá. Co by se z ní mělo stát?

Místo, kam se budeš rád vracet. Místo, kde bude fungovat genius loci – duch místa. Místo, které když spatříš, tak si řekneš, že už tady chybí jen ten velmož a jeho služebnictvo. A místo, kde si uvědomíš, že jsi zde doma a budeš hrdý na to, co tu máme, co nám tu předkové zanechali.

Odpovídá: Radek Kocanda – jednatel sdružení Hrady na Malši, jehož členové vracejí zašlou slávu hradním zříceninám na Kaplicku.

Čeho si za dobu existence sdružení nejvíce ceníš?

Lidí, které jsem díky naší činnosti potkal. Lidí mnoha profesí a různých národností, kteří jsou zajímaví díky svým zájmům a ochotě nezištně pomoci. Lidí, kteří chodí nevyšlapanými cestami a přebírají odpovědnost za svůj osud. Někteří jsou mými celoživotními přáteli a doufám, že to tak zůstane i nadále.

Odkud sháníte finanční prostředky na svou činnost?

Jsme občanské sdružení, takže o finance se musíme velmi intenzivně starat. Nebýt našich členů – obcí Dolní Dvořiště, Bujanov, Benešov nad Černou a měst Kaplice a Velešín, asi bychom zde rozhovor o hradech nedělali. Velký dík patří také našim stálým partnerům.

Co ti udělalo v poslední době největší radost?

Dva dny před Vánocemi nám byl doručen zásilkovou službou balík od anonymního odesílatele – jednalo se o dar pro sdružení – repliku gotické stoličky a barevný rožmberský znak vyřezaný z lipového dřeva. Děkujeme!