VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Hudbu si lidé mohou užít i bez drog a alkoholu

Červený Dvůr - Na rozdíl od jiných kulturních radovánek a kratochvílí přes léto tak běžných, přináší festival Červenání přesah, tedy něco navíc, něco co zasahuje do reálného života svých účastníků tak, jako málokterá akce.

25.7.2010 2
SDÍLEJ:

Součástí projektů Centra pro pomoc dětem a mládeži jsou i koncerty a festivaly, například Červenání.Foto: DENÍK/Zdeněk Zajíček

„Příští rok uspořádáme festival na Sahaře,“ ohodnotil s nadsázkou sobotní deštivé počasí Ladislav Michalík, jeden z pořadatelů multižánrového festivalu Červenání, jehož druhý ročních se v sobotu konal v zámecké zahradě psychiatrické léčebny Červený Dvůr. A proč zrovna na Sahaře? Tamní zavlažovací systémy se prý neosvědčily, ale Červenání prý vodu přinese vždycky.

Pravdou je, že loňský první ročník festivalu také propršel, ale stejně jako tenkrát, tak i letos se zdá, že to nikomu ani z účinkujících, ani návštěvníků nevadilo.

„Hrálo se nám suprově, tohle jsme vůbec nečekali,“ řekl k atmosféře těsně po vystoupení kytarista kapely Kyanid, sedmnáctiletý Fanda Ciml z Kájova. Kyanid existuje pouze jeden rok a už má docela dobře našlápnuto jednak s kvalitním repertoárem, ale i na svůj věk kvalitním hráčským potenciálem. Zkrátka, kluci umí hrát s nadhledem a lehce i když hrají tvrdou muziku.

Po Kyanidu vystoupili Bratři Karamazovi, jejich sestavu už nějakou dobu doplňuje Petr Kučera, klávesista dnes už legendárního Oceánu nebo Shalomu. Jak řekl těsně před vystoupením na pódium, šel si zahrát s chutí a rád. Což potvrdily i jiné skupiny. „Například takoví The Pooh kdysi začínali u nás v Boudě a dotáhli to až na předkapelu světově známých Green Day.

Tady nechtěli kluci ani tu tisícovku honorář, kterou jsme jim nabízeli. Přijeli prostě zahrát jen tak z kamarádství,“ dodal Ladislav Michalík. Nízkoprahové zařízení Bouda, tedy jedno z pracovišť českokrumlovského Centra pro pomoc dětem a mládeži, poskytuje každoročně zázemí až osmdesáti muzikantům z různých kapel. Ty v Boudě zkouší, budou moci nahrávat v připravovaném hudebním studiu a také už pět let vystupují na festivalu Cihelna, vystupovat! nebo právě tady v Červeném Dvoře.

Podle primáře léčebny Jiřího Dvořáčka se akce osvědčila, takže pokud budou mít pořadatelé zájem, nemusí se snažit příští léto převážet aparaturu až do Afriky, ale mohou ji opět rozložit ve zdejší zahradě.

Na rozdíl od jiných kulturních radovánek a kratochvílí přes léto tak běžných, přináší festival Červenání přesah, tedy něco navíc, něco co zasahuje do reálného života svých účastníků tak, jako málokterá akce. Nedílnou součástí festivalu jsou pacienti psychiatrické léčebny.

„Mezi diváky jich je přes osmdesát,“ okomentovala v sobotu odpoledne doktorka Edita Svobodová.
Během víkendu mají pacienti poněkud volnější režim, nežli v pracovních dnech a tak měli možnost vyzkoušet si v praxi, co s nimi návštěva takové akce udělá. Pro některé je, nebo vlastně spíše bylo totiž něco podobného vždy spojeno s konzumací drog.

A tak část pacientů nepřišla, možná z obav, aby v nich koncert a prostředí nevyvolalo vzpomínky či pokušení. „Všichni dostali vstupenky zdarma a mají možnost vyzkoušet si, co s nimi návštěva koncertu udělá. Poté si rizikové faktory mohou probrat a prokonzultovat se svými terapeuty,“ dodala Edita Svobodová.

Několik pacientů se s Deníkem i podělilo o své pocity z návštěvy festivalu, ale i o svůj životní příběh, který je dovedl až do Červeného Dvora. Oslovujme je křestními jmény.


Příběh první

Mladý muž jménem Tomáš. Pochází z Prahy, pracoval v Českých Budějovicích. Od svých třinácti let se potýkal s drogami. Začalo to nenápadně marihuanou a skončilo pervitinem.
Pro mě je tento koncert určité spojení s tím normálním světem okolo. Nemám totiž moc zažité, co je to normální. Držel jsem si sice nějakou hranici, jako že musíte chodit do práce, ale postupem času i tohle nejde a droga vás pohltí. Sportoval jsem, přestal jsem. Neměl jsem žádného koníčka, nic. Nemám normální kamarády. V mobilu mám dva kontakty, na tátu a na mámu. Všechny ostatní jsem musel vymazat, protože to už byli jen feťáci. Kdysi jsem začal marihuanou a ať si o ní říká kdo chce, co chce, ať jí obhajují, ne, ten návyk tam začne a především, spojí vás to s lidmi, kteří mají co dočinění s jinými drogami a už jste od toho jen malinký krůček. Na léčení jsem šel dobrovolně. Vloni poprvé, pak jsem recidivoval, ale chtěl jsem to co nejrychleji zastavit. Takže první, co bylo, volal jsem do Červeného Dvora, abych to zastavil. Tady vám ukáží nové věci, něco, čím byste mohl nahradit tu drogu. Jsem v léčebně měsíc, potom se chystám do komunity, což by mělo být na rok. Tady nás učí, že člověk musí kompletně změnit styl života a lidi kolem sebe. Pokud máte v léčebně pocit, že vám venku něco utíká, je tady v tu chvíli zbytečné být.

Příběh druhý

Mladý muž jménem František D. V zimě zůstal sám, na ulici, bez prostředků, bez rodiny, bez práce, jen se svojí drogou. I v jeho případě mu dělal společníka hlavně pervitin.
Čtrnáct let jsem užíval pervitin z toho dvanáct let nitrožilně. Je to má druhá léčba. Poprvé jsem tu byl v roce 2008, ale vydržel jsem tu tehdy jen čtrnáct dní. Během těch posledních dvou let jsem pak o všechno přišel. Vyhodili mě z bytu, žena se se mnou rozvedla, soudně mi zakázali se stýkat s dcerou, takže teď jsem tu už třetí měsíc a budu tady do října. A jsem tu spokojený, žena sem za mnou jezdí, všechny ty narušené vztahy se pomalu lepší. Koncert mě baví a mám k tomu blízko. Podílel jsem se svého času třeba i na pořádání akcí Rock for People v Českém Brodě, takže mohu porovnávat a atmosféra tady mi připadá dobrá. A tím, že jsem rozhodnutý změnit svůj život, tak to ve mně žádné chutě nespouští. Je to příjemné zpestření.

Příběh třetí

Mladá dvaadvacetiletá dívka jménem Jitka z Karlových Varů.
Je mi tady dobře, v Červeném Dvoře jsem třetí měsíc. To znamená, že za dobu mé drogové kariéry jsem tři měsíce čistá, což se mi nikdy před tím nepodařilo. Brala jsem pervitin nitrožilně dva roky. Tady je nevíce lidí na pervitinu, je to stimulační zábavní droga a nejrychleji se na ní získává závislost. Jsem tady víceméně dobrovolně, protože, co se dalo to jsem si po…, takže jsem si sbalila raneček a přijela. Až tady skončím, chtěla bych jít do chráněného bydlení na Kladno. Chci si zkusit najít práci v designu. Zatím jsem moc nepracovala, rok jsem dělala servírku, ale jinak mám keramickou průmyslovku obor malby na porcelán, ale to je dnes poměrně neperspektivní práce.

Autor: Zdeněk Zajíček

25.7.2010 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

I.A třída: Větřní si polepšilo na desáté místo

Ilustrační foto

Šofér řídil Alfa Romeo, přitom nesměl

Medvědi vytěžili z víkendového dvojkola pět bodů

Vimperk, Č. Krumlov - Napilno měli hokejisté v krajské lize, když si o předposledním říjnovém víkendu odškrtli hned dva odehrané zápasy.

Duel o stříbrnou příčku v tabulce přeboru vyhrála Smrčina

Českokrumlovsko – Na okresních trávnících bylo v soutěžích mužů na programu deváté podzimní kolo.

Někdo zatoužil po drobných v kasičce WC

Kaplice - Policisté informovali, že se někdo vloupal do kasičky na veřejné toaletě.

Zajděte si do sportovní haly na burzu škol a učilišť

Český Krumlov - Tak velká burza tu ještě nebyla.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT