Vodní záchranáři jsou lidem u Lipna připraveni pomoci i v zimě. Alespoň v období, kdy se voda působením mrazů změnila ve skupenství pevné a láká lidi na zamrzlou hladinu.

Kam volat v nouzi

Tísňové linky:
112
150 hasiči
155 rychlá zdravotnická pomoc
158 policie
VZS Modřín: 607 962 501

Navzdory velké oblevě byli sloužící záchránáři v pohotovosti i o tomto víkendu. Jako obvykle dobrovolně, ve svém volnu a zadarmo.

Na jejich stanovišti na Modříně, ve stanici českobudějovických vodních záchranářů, byli k dispozici tři z českokrumlovských vodních záchranářů. Zdeněk Šebesta, Jan Šimek a Vladimír Augsten.

„Zasahovat jsme ještě nemuseli. Také se bruslí teprve krátce, vždyť se začalo před týdnem,“ říkali. „Nejprve se zdálo, že obleva zlepšení kvality ledu prospěje, ale obáváme se, že obleva potrvá příliš dlouho.“ „Prohlížel jsem si předpověď počasí a podle ní to vypadá, že až do příštího pátka má být až deset stupňů nad nulou,“ poznamenal Vladimír Augsten.

Záchranáři drží službu vždy od osmi do 17 hodin, ale přítomni jsou čtyřiadvacet hodin denně. Na Modřín přijeli už v pátek v 17 hodin. V sobotu ráno na čtyřkolce prokřižovali ledovou plochu, prohlédli si kritická místa, kde bývá led tenčí a zrádný, jako třeba tam, kde do Lipna vtékají potoky.

„No, a pak jsme si obuli brusle a šli jsme si ledové trasy sami projet, abychom opravdu věděli a zakusili, jak se led chová, co to dělá pod bruslemi a s lidmi, co bruslí,“ líčil Zdeněk Šebesta.

„Je to bída. Chvílemi dokonce horší, než jsme očekávali. Protože i plochy tmavšího ledu, u něhož se člověk těší, že bude pevný a pěkně si na něm sklouzne, jsou rozbředlé. Když na ně člověk najede bruslemi, ukáže se, že je to jen škraloup a pod ním je na vrstvě ledu voda. Zkoušeli jsme tedy, jestli bruslit jde, nebo nejde. Zážitek je to hrozný jenom proto, že to člověku nejede. Ráno odtud odjížděli i běžkaři, protože to není o lyžování, ale o chození.“

Na jedné straně tak vzrůstalo riziko, že si nějaký urputný bruslař v rozbředlém sněhu, do něhož se brusle zařezávaly jako nože, způsobí úraz, na druhé straně se na zamrzlé ploše pohybovalo jen minimum odvážlivců, kteří se čas od času vynořili jako duchové z mlhy, jež se odpoledne snesla nad led.

„Takže nehrozí srážky bruslařů jako tehdy, když je dráha plná lidí. Navíc se na takovémhle ledě nedá bruslit nijak rychle,“ poznamenal Zdeněk Šebesta.
Záchranáři občas sledují dění na ledové ploše i dalekohledem, což ovšem mlha znemožňovala.

„Jenomže naše služba není o přímém dozoru. Jsme tu proto, aby v případě potřeby pomoci bylo kam zavolat, na koho se obrátit. Hned ráno jsme tísňovým linkám dali vědět, že tady jsme, aby o nás věděly. Když nás bude potřeba, jsme připraveni být do tří minut na ledové ploše,“ ujistil Zdeněk Šebesta.

To jim jednak umožňuje čtyřkolka, od letoška nově vybavená pásy, a vzorně připravené potřebné vybavení v ošetřovně. Záchranáři ukazují vedle sebe seřazené zásahové batohy, každý na určitý typ zásahu. „Jde–li o drobný úraz, popadneme tento kufřík. Na složitější zásah s poraněním si vezmeme tento větší batoh a v případě kritického stavu zachraňovaného člověka popadneme profesionální batoh, který je vybaven i defibrilátorem.“

V ošetřovně nechybí ale také například lana, karabiny, házecí pytlíky, kanadské saně i ledové nafukovací saně, zateplovací pytel, do něhož záchranáři zraněného zabalí, aby nezmrzl. Pytle s fixačními dlahami rukou, nohou i páteře. „A pro případy, kdy se potřebujeme potopit, je tu i další vybavení, jako suché potápěčské obleky,“ ukazoval Zdeněk Šebesta.

„Jsme tu nejenom proto, abychom zachraňovaného nějak dostali z ledu, ale také proto, abychom ho dostali z ledu ve slušném stavu. Čili aby byl po všech stránkách ošetřený, aby při transportu nedošlo k jeho podchlazení, nebo dalšímu úrazu. Ovšem nesmíme při zachraňování také přestat myslet na sebe.“

Nedá se ubránit myšlence, proč to ti chlapi vlastně dělají. „Protože nás to baví. Jinak bysme tu nebyli!“ smáli se.