Josef Rosenauer – význačný jihočeský rodák, který získal titul schwarzenberského knížecího lesního inženýra – přišel na svět před 280 lety. Narodil se asi 26. února 1735 ve Chvalšinách, zemřel v Českém Krumlově 10. března 1804. Nejenomže je mu zasvěcen prostor Muzea Schwarzenberského plavebního kanálu ve Chvalšinách, hodně se na něj vzpomíná i v okresním městě, ale především také v oblastech, které proslavil jako projektant unikátních stavebních děl a kanálů ku plavení dříví.

Šumavští lesáci jsou na něj právem hrdí stejně jako chvalšinští rodáci nebo specialisté, jakým je třeba inženýr Hynek Hladík, současný plavební ředitel z Prachatic.
Rosenauerův následovník odpověděl Českokrumlovskému deníku k výročí osobnosti překračující svým významem hranice regionu na několik otázek.


Jaký a v čem vidíte význam Josefa Rosenauera pro země české a také pro střední Evropu?

Josef Rosenauer byl pověřen v roce 1775, aby prozkoumal možnost plavby dříví po Mlýnském potoce (Kleine Mühl, dnes známá pod jménem Steinerne Mühl), který na území krumlovského panství – revír Sv. Tomáš – pramení a vlévá se do Große Mühl u Haslachu. Při seznámení se s terénem přišel Rosenauer na šťastnou, geniální myšlenku – překonat rozvodí mezi povodími řek Vltava a Mühl, a dále Dunaj, v sedle u Růžového vrchu (Rosenhügel) v nadmořské výšce cca 790 m n. m. plavebním kanálem, kterým by byly zpřístupněny na dřevo bohaté pralesovité porosty severních pohraničních svahů krumlovského panství, aby jejich dřevo mohlo být uplatněno na vídeňském trhu.

Ke stavbě však mohlo dojít skoro o čtvrt století později…

Bylo potřeba překonat spoustu překážek. Zkušební úsek dlouhý 994 sáhů postavil Rosenauer v roce 1789, do roku 1793 dospěl kanál na Jelení Vrchy. Byla to tak obrovská plocha plavebních lesů, nebylo dlouho třeba stavět dál.

Je pravdou, že Schwarzenbergové měli na Šumavě obrovské lesní majetky.

Ale nebyly z nich až do stavby Krumlovsko-vídeňského plavebního kanálu, jak byl nazýván dnešní Schwarzenberský plavební kanál, prakticky žádné příjmy. Po dokončení první části kanálu najednou bylo dodáno do císařského hlavního města Vídně, která trpěla nedostatkem dřeva, levné palivové dříví. Knížeti začaly plynout rychle ze šumavských lesů zisky.

Myšlenka na plavební kanál, který by překonal vltavsko-dunajské rozvodí byla stará několik staletí, až Josefu Rosenauerovi se to podařilo.

Nebyla ale naplněna možnost dopravovat zboží oběma směry, tuhle funkci převzala až koňská dráha.
To, že přísun dřeva ze Šumavy do Vídně byl významný, dokládá i fakt, že Josef Rosenauer byl jmenován čestným občanem Vídně.

Jak třeba radil knížeti?

Josef Rosenauer doporučil na přelomu 18. a 19. století knížeti Schwarzenbergovi, aby koupil Prášilské panství, navrhnul pak stavbu dalšího šumavského plavebního kanálu – Vchynicko-tetovského, který umožnil plavení dříví z bavorského pomezí z údolí pod Luzným a Roklanem, a vyhnout se přitom balvanitému korytu Vydry, aby jej bylo možné prodat v Praze.

Stavbou obou kanálů se Josef Rosenauer zapsal hluboce do historie Šumavy – lesy našly využití, vyrostla zde řada vesnic…

Josef Rosenauer byl v závěru svého života nejen občanem Českého Krumlova a čestným občanem Vídně, ale také čestným občanem královského hlavního města Prahy.

Poznámka: Celý rozhovor je uveřejněn v sobotním tištěném vydání Českokrumlovského deníku (28. 2. 2015).


Autor: Deník / Pavel Pokorný