Předloni tam soutěž vyhrál, když do sebe naládoval 25 knedlíků s borůvkovým žahourem. Vloni jich snědl o dva méně.

„Předloni jsem se přihlásil sám do soutěže v den, kdy akce startovala a vyhrál jsem. Vloni měl brácha svatbu, normálně jsem se den před tím najedl a stejně jsem jich snědl dost,“ připomene s tím, že jich do sebe dostal 23. Letos chce vyhrát, a tak v sobotu nebude večeřet. „ V neděli ráno si dám k snídani jenom vodu,“ plánuje před nedělní soutěží Luboš David.

Podle něho nemá smysl před soutěží držet hladovku. „To by byl žaludek scvrklý,“ komentuje účastník borovanského Borůvkobraní, kde vždy soutěží přibližně s třiceti účastníky. „Za námi stojí profesionálky, které doplňují knedlíky se žahourem vždy po třech. Když přinesou další knedlíky, odškrtnou si počet u daného jedlíka. „Nesmíme je zapíjet vodou, protože voda by zabrala místo v žaludku,“ říká 36 letý Luboš David. Každý knedlík má podle něho 70 gramů a jeden je prý jako druhý.

Za důležité považuje jíst knedlíky pomalu. „Musím si to vždy rozvrhnout tak, abych toho snědl co nejvíce. Když jsem přijel poprvé, tak jsem se ptal, jestli už tu někdo zvracel, říkali, že ne. Mám trochu strach, abych se nepozvracel, není to sranda,“ zvažuje Luboš David, který jedl sladká jídla hlavně jako mladší. „Mamka dělávala sladká jídla i knedlíky s borůvkami, přidávala samozřejmě tvaroh a cukr. Tak to jsem si pochutnal více. Dneska mezi mé nejoblíbenější jídlo patří smažený květák s bramborem. Také si rád dám guláš,“ dodá muž, který váží 121 kilogramů a měří 183 centimetrů.

Přizná, že má pocit nadváhy a chtěl by nadbytečná kila shodit. „To ale nepůjde jen tak. Jak říkal Hrušínský, tělo má jít do hrobu zhuntované. Když přijdu domů a nedám si co chci, tak nejsem šťastný,“ směje se letošní soutěžící.