Začátečníky i pokročilé lyžaře vede celou sezónu. „Mívám občas i šest hodin denně, proti tomu už ale moje kyčle protestuje,“ směje se aktivní žena, která pracovala jako vychovatelka v družině, vedla spoustu dětských kroužků a je dodnes nadšenou turistkou, která v létě pořádá zájezdy do hor.

Na sjezdovku to má Marie Chmelařová co by kamenem dohodil. Pochází z Větřní, ale před čtyřiceti lety se přestěhovala do Frymburka a na Martu, jak se jmenuje kopec s lyžařským svahem, má výhled z okna svého bytu nedaleko břehu lipenské přehrady. „Je to výhoda i pro případ, že někdo z instruktorů vypadne. Prostě mi zavolají a já jsem tu za pár minut.“

Kolik hodin denně a kolik dnů v týdnu na svahu strávíte?
Jsem tu od prvního dne zimní sezóny až do konce, někdy mám i šest hodin denně. To už jsem se ale musela trochu „vzbouřit“. Mám artrózu kyčelního kloubu, tak jsem řekla, že bych ráda učila tak dvě, tři hodiny denně. Když nemám začátečníka, je to lepší, ale když mám začínající malé dítě, tak jedu prakticky v pozoru, rvu všechno nohama a kyčel trpí. Ale berou tu na mě ohledy.

Tušili v lyžařské škole, kolik vám je, když jste se jako instruktorka hlásila?
Přesně to tenkrát říkala dcera: Mami, že tys jim neřekla, kolik ti je? Když tu před pár lety školičku lyžování otevírali, hledali instruktory, a tak jsem se přihlásila, licenci jsem měla hotovou. Na věk se mě tenkrát nikdo neptal. Přišla jsem se, všechny nás prozkoušeli nás a bylo to.

Jak jste se k instruktorování vůbec dostala? Věnujete se lyžování od mládí?
Většinu života jsem hlavně běžkovala. Lyžovala jsem jako mladá ještě na jasankách s vázáním kandahár. Když mi bylo kolem pětadvaceti, tak mi u taťky v dílně shořely a nové už jsem si nekupovala, jezdila jsem jen na běžkách.

Tady ve Frymburku jsem pracovala v družině a vedla různé kroužky, třeba jsem jezdila s dětmi na kole a dělala gymnastiku. Zdejší paní doktorka, jejíž děti ke mně chodily do družiny, za mnou jednou přišla s tím, že frymburští školáci nemají lyžařský výcvik a jestli bych se toho nechtěla ujmout a nedělala jim instruktorku. Tak jsem na to kývla. Měla jsem v plánu udělat si kurz, ale v duchu jsem si říkala, že pak děti stejně přetáhnu k mému milovanému běžkování. Ještě se tehdy nezasněžovalo, takže se někdy lyžovalo, jindy se chodilo na pěší výlety nebo na běžky. Ale na instruktorském kurzu mě lyže tak chytily, že jsem běžky omezila. Už jsem na nich nestála pomalu tři roky.

Takže jste dělala kurz lyžování, aniž jste uměla pořádně lyžovat? To nebývá zvykem…
Přesně tak. Bylo to v roce 2000, tedy přesně před dvaceti lety, to mi bylo dvaapadesát, a vůbec jsem netušila do čeho jdu. Vyrazila jsem do Krkonoš s lyžemi půjčenými od synovce. Kurz jsme měli na Zahrádkách v Peci pod Sněžkou.

Učil nás tam instruktor Karel Vancl, který mě, stařence, hned první den vynadal, že nemám čepici. Já ji tenkrát nenosila a helmy ještě nebyly. Ale jinak to byl samozřejmě skvělý učitel! Lyžovat jsem neuměla já jediná z celého kurzu. Předpokládalo se, že kdo dělá kurz, už to umí dobře a jen zdokonaluje techniku. Z paměti jsem zoufale lovila, co jsem se naučila na těch kandahárech. On byl ale tak bezvadný, že mě za ten týden všechno naučil. Jinak bych nemohla dostat průkaz. Byla jsem ze všech nejstarší a na konci jsem měla takový potlesk, že mi mohl závidět i Karel Gott! Všichni mi fandili, bylo to moc fajn.

Učíte děti i dospělé?
Ano, od úplných začátečníků po pokročilé. Mám i rodiny, které si mě žádají opakovaně, často se stane, že mě někdo pozoruje a pak si mě zamluví. Naučila jsem tu lyžovat už spoustu dětí, mám s nimi trpělivost a to rodiče ocení.

Každý máme trošku jiný systém a velmi brzy poznáme, co které dítě zvládne. Já k výuce používám třeba i koště, couvám s ním na dětském svahu před dětmi a můžu si tak regulovat jejich rychlost a směr. Po pár hodinách už zvládnou i velkou sjezdovku a pomu. Ze začátku z ní třeba spadnou, ale rychle se to naučí. Hodně nám tu pomáhají i vlekaři, můžeme se na ně spolehnout.

close Marka Chmelařová pracuje jako instruktorka lyžování ve Frymburku. info Zdroj: Deník / Zuzana Gabajová zoom_in Za Markou jezdí už třetím rokem Petra a David Semrádovi z Prahy s dětmi Danem a Nelou si letos Marku Chmelařovou na frymburské Martě vyžádali už třetí rok za sebou. „Marka nám tu děti naučila lyžovat,“ vysvětlila přímo na sjezdovce Petra Semrádová (na snímku). „Jsem ráda, že tu je, a jsme s ní všichni moc spokojení. O jarních prázdninách jedeme do Alp, a tak jsme chtěli, aby si děti lyžování osvěžily. My sami s manželem jsme si na výuku netroufli, i nás učil instruktor, když jsme začínali.“ Dát děti do školičky doporučuje všem rodičům. „Od rodičů si toho nenechají říct tolik jako od instruktorů a rodiče taky nemívají tolik trpělivosti.“ Pochvalují si s manželem i frymburský areál. „Je to rodinné centrum, nejsou tu fronty a panuje tu pohodička. A jsou tu i skvělí vlekaři, musím je pochválit. Jeden bývá dole, druhý nahoře. Vyběhnou i do půlky kopce, když tam spadne dítě a nejde mu se zvednout, a ochotně mu pomůžou.“