To, že se ve fotoateliéru fotografuje, je normální. Ale fotografovat takové fotografování a fotografovat při fotografování lidi, kteří do Českého Krumlova přijeli prakticky z opačné strany zeměkoule, to už přece jen z normálu vybočuje.

12.08: Zvoní mi telefon, ozývá se Petr Hudičák, vedoucí projektu Museum Fotoateliér Seidel Český Krumlov. „Už jsou tady,“ hlásí mi. Vyrážím. Kam? Do ateliéru v Linecké ulici. Na úterý se tam totiž ohlásila skupinka korejských návštěvníků. Ale ne ledajakých.

Jedná se o technický tým, který tu bude fotografovat svoji vlastní korejskou celebritu, herečku Jung Hae Young, do módního časopisu Juangang. Časopis vychází v nákladu 80 tisíc výtisků měsíčně a řadí se mezi nejčtenější v Koreji.

12.20: Vcházím do secesního „Seidela“. Dozvídám se, že k dispozici mi má být manažerka, paní Chu Jan Kim. Ta na mne kupodivu promlouvá česky. „Žiji tady v České republice už dvanáct let,“ vysvětluje.

12.25: Přichází chvilkové zaváhání. Paní Kim říká, že korejská hvězda je prý velice citlivá na fotografování a nepřeje si jiné fotografie, než od fotografa časopisu. Společně s Petrem Hudičákem vysvětlujeme, že pořídíme pouze reportážní fotky.

„Když nás navštívily manželky ministrů zahraničí, také jsme si je vyfotili,“ říká korejské delegaci Petr Hudičák a vytahuje při tom památeční foto z loňského Gymnichu. Ledy povolují, lidé z magazínu nakonec souhlasí.

12.27: Z šatny vychází herečka, kolem ní se nepřetržitě pohybuje tři až pět vizážistek, garderobiérek a techniků. Korejský šéf-fotograf ji usazuje na okenní parapet. Dívka je krásná jako obrázek. Nesměle, tiše sedí stranou všech. Zkouší několik póz před výhledem na gotické, renesanční i barokní domy města.

12.29: První cvakání spouští. Největší ratatatatata se ozývá z korejského štábu. Fotím já, hlavní fotograf, i Petr Hudičák. Chvilka ticha. Fotograf odklání svůj přístroj a celý štáb studuje pořízené obrázky na monitoru fotoaparátu. Všichni zpět na svá místa.

12.39: Přecházím do druhé místnosti, fotím z jiného úhlu.

12.40: Zní jakási věta v korejštině. „Pan fotograf ať se posune trochu stranou, je v záběru.“ Vzhledem k tomu, že s fotoaparátem nás tu stojí několik, koukáme na sebe chvíli všichni a netušíme, na koho z nás věta platí. V záběru přečníval kousek mne samotného. Ustupuji stranou.

12.50: Fotí se další záběry, tentokrát vedle dřevěných ateliérových fotoaparátů.

12.55: Končí fotografování, povoluje maximální soustředěnost celého týmu. Přicházejí první úsměvy a vzájemný rozhovor. Dozvídám se, že za chvíli se celá suita přesunuje na zámek. Tam se bude fotit znovu. K nápadu pořídit některé záběry v Museu Fotoateliér Seidel došlo prý náhodou.

„Ateliér byl pouze doprovodným programem, ukázkou, co se ve městě dá ještě vidět jiného. A až tady na místě jsme se rozhodli, že některé snímky by bylo dobré pořídit tady,“ říká tlumočnice.

Herečka Jung Hae Young působí velice plaše, po letmém úsměvu a pochvale Českému Krumlovu mizí i se svým doprovodem pryč.

13.00: „Když můžeme pomoci, uděláme to rádi,” odpovídá delegaci Petr Hudičák. Podle toho, co se dozvídáme dál, článek v časopise by měl obsáhnout deset tiskových stran a reportáž bude zahrnovat pouze dvě místa z České republiky – Prahu a Český Krumlov. Pro muzeum je to obrovská reklama.

13:05: Ještě naposledy fotografuji. Tentokrát samotného šéf-fotografa. Nadšeně pózuje u stoletých předchůdců jeho vlastního fotografického vybavení. Poté zamíří rovnou ke dveřím.

13.10: Asistent fotografa zůstává poslední. Bleskově balí všechno ostatní a skládá přístroje a stativy. Celé obrovské zavazadlo s nimi si pak hodí na rameno a odchází s úslužným poděkováním a zdvořilým úsměvem pryč.