Co dál se zimním stadionem v Českém Krumlově? Víkendová akce, kdy představitelé hokejového klubu sbírali podpisy pod protestní petici (Čk Deník 9. listopadu 2009), by měla podle přání hokejistů přispět k rychlému řešení situace.

Glosu Zdeňka Zajíčka Zájem či nezájem o veřejný zájem si můžete přečíst ZDE!

Podepsali petici

Jak věc vnímají někteří lidé, jenž se pod petici podepsali? Kromě včera uvedených reakcí bylo lyšet: „Já sám hraji hokej a když je tady možnost podpořit zlepšení jeho podmínek, tak jsem pro,“ uvedl například jeden z místních, Jan Kutlák.

„Vždyť je tu plno podniků, které by to mohly zasponzorovat, je tady určitě nějaký Svaz tělesné výchovy, nebo jak se to jmenuje, ty se na hokeji nepodílejí?“ ptala se další podepisující Jitka Kutláková.

A případné obavy z toho, že se i přes snahu investora záměr nepodaří a ze zimního stadionu třeba postupem dalších let vznikne jiný, komerčně zaměřený objekt? „Bohužel, nacházíme se v takovém komerčním městě, kde není záruka žádná,“ dodala svůj názor.

Proč neprodat

Pokud se město rozhodne zimní stadion prodat soukromému investorovi, pak už si teoreticky žádné starosti dělat nemusí. Pokud ale chce Český Krumlov i nadále vlastnit nejen tento sportovní prostor a nebude je chtít prodat, pak je nutné odpovědět na otázku, co a jak tedy udělat dál s podporou hokeje a péčí o svůj majetek.

Jisté řešení vidí například zastupitel Miroslav Máče: „Z obecně prospěšné městské společnosti Pro-Sport bych navrhoval udělat Pro-Sport, s.r.o., vložit do ní majetek. Tedy zimní stadion, sportovní halu a letní kino, to vše s pozemky. Na základě toho by si společnost už mohla půjčit a třeba i ty šatny na stadionu postavit. Když jsme jako město jednou udělali Českokrumlovský rozvojový fond kvůli památkám a kultuře, pak musíme udělat i obchodní společnost,“ řekl v pondělí Deníku.

Pokud by se podle něj postupně rozprodal všechen městský majetek v oblasti sportu, pak se obává konce volnočasových sportovních aktivit v Českém Krumlově.

Proč prodat

Milan Talíř a Oldřich Svoboda, dva z hlavních činovníků českokrumlovského Slavoje, propůjčili své tváře snaze prodat stadion investorovi, který deklaruje také snahu pomoci českokrumlovskému hokeji i v příštích letech.

Na námitky typu, co když se záměr nepovede z jakéhokoliv důvodu a hokej tak jako tak skončí nebo na místě stadionu vznikne jiný, komerčně zaměřený objekt, odpověděl Milan Talíř: „Proboha, kdo by tady chtěl stavět něco jiného? Když si zájemce zadá vytvoření projektové dokumentace na zimní stadion za milion korun? Žijeme v tomto městě a dovedete si představit, jak bychom se tady dívali lidem do očí za několik let? To bychom odpovídali: Sorry, to byl na vás jenom blaf, ve skutečnosti jsme chtěli postavit něco jiného?“

Hokejový klub také už mělo oslovit i nově vzniklé českokrumlovské Sdružení podnikatelů v cestovním ruchu. To vidí lední hokej a lední sporty jako další z možností prodloužení turistické sezony.

Typický příklad: Není to tak dlouho, co dětský hokejový tým z Českého Krumlova obsadil druhé místo ze třiceti týmů ve francouzském Briançon. To je nejvýše položené pětitisícové město na francouzské straně Alp. Třicet dva týmů dětí plus doprovod dokázal městečko zaplnit po čtyři dny.

Českokrumlovští hokejisté chtějí na oplátku týmy pozvat i k sobě domů. To je v současných podmínkách nemožné.