Českokrumlovsko – Sedmnáctý listopad roku 1989 přinesl zlom, který v tu dobu možná čekal málokdo. A to i na Českokrumlovsku. Pojďme trochu zapátrat v archivech a zavzpomínat. Právě z archivů českokrumlovského Regionálního muzea pochází několik fotografií, na nichž se dají rozpoznat i někteří z tehdejších aktivistů Občanského fóra.

Například na horní fotografii vlevo, která zachycuje jednání českokrumlovského Občanského fóra, stojí Jaroslav Vlach (o něco později první porevoluční tajemník městského úřadu), Marek Borsányi, Vladimíra Konvalinková nebo zcela vpravo Jaroslav Bartizal (nyní radní ve Velešíně) a skladatel a textař Luboš Hrdlička.

Dva posledně jmenované Deník oslovil s otázkou, co se jim vybaví při pohledu na tuto dnes už muzejní památku.

Jaroslav Bartizal: „Jsem rád, že jsem tu situaci zažil. Nelituji toho. Protože to se nestává jen tak, zažít osobně takový boj za svobodu. A pořád ty stejné ideály ctím. Svoboda je pro mne nade vše. A že český národ si s tím neumí poradit? To už je druhá věc."

Luboš Hrdlička:  „Při pohledu na tuhle fotku mě napadá, jak plni jsme byli očekávání a nadějí do budoucna. V době vzniku této fotky jsme si byli velice dobře vědomi, že se celá situace může zvrátit zpátky. Nás všechny by to stálo minimálně několik roků v kriminálu. Dneska jsem rád, přes všechny problémy, se kterými se naše společnost potýká, že jsem byl u toho, když se komunistický režim hroutil. A šel bych do toho zase, kdyby bylo třeba."

Jan Vondrouš, první porevoluční starosta města, nyní podnikatel:

"Nečekal jsem, že to pak bude tak těžké. Míra naivity, se kterou jsme do toho tenkrát šli, byla obrovská. To je to, co mne napadne jako první. Je to možná dané také tím, že jsem si během těch prvních osmi let těch starostí docela užil."

Piero Gelsomino, Italský podnikatel

"Žiji tady od roku 1990, tedy přes polovinu svého života a jsem tady spokojený. V Itálii mám svoji matku a část rodiny. A i když to vypadá, že tam starosti nemají, že je Italové berou zvesela, není to tak. Mají starosti a možná větší než tady. Také tam musí platit drahé léky, nájmy, hledat práci."

Jiří Perník, technik

"I když lidé dnešní dobu kritizují, beru to tak, že je velice dobře, co se tenkrát stalo. Byli jsme tu jako ovce obehnaní ostnatým drátem, dnes jsme celkem volní. Rád bych v dohledné době třeba na půl roku odjel za hranice, vyčistit si zkrátka hlavu. Lidé se tam často chovají jinak, dívají se na problémy trochu jinak. A to pomáhá"