Rudolfa zde na svět přivedli rodiče Hermína Červinková a Rudolf Böhm, kteří zde v hostinci U Černého orla hráli s kočovnou Budínského divadelní společností. Na budově dodnes filmového velikána připomíná pamětní deska.

Hrušínského herecké polohy jsou až neuvěřitelné, zahrnují komediální postavy, temperamentní a lišácké osoby i ďábelské záporáky. Na divadelních prknech hrál například v inscenacích Othello, Bílá nemoc, Idiot, Sancho Panza či Nebožtík Nasredin. Mezi nejznámější filmy s ním patří Osudy dobrého vojáka Švejka, Spalovač Mrtvol, Rozmarné léto, Vesničko má středisková, Postřižiny, Zlatí úhoři, Tři veteráni, Smrt krásných srnců, Slavnosti sněženek, Rozmarné léto, Adéla ještě nevečeřela či Tajemství hradu v Karpatech. Celkem má na svědomí kolem dvou stovek titulů, některé i sám režíroval. Zemřel po těžké nemoci 13. dubna 1994 ve věku 73 let, pochován je na Olšanských hřbitovech.

Jak uvedl současný novovčelnický starosta Tomáš Hrubec, samospráva zvažovala uspořádání a uctění památky nějakým vhodnějším způsobem. „Bohužel jarní a stávající epidemie byla a stále je proti, chtěli jsme se souhlasem rodiny uspořádat výstavu, což se nepodařilo,“ politoval. V letošním roce dle jeho slov majitelé domu opravili fasádu a město Nová Včelnice nechala vyčistit pamětní desku, které dominuje podobizna Rudolfa Hrušínského.

Ke 100. výročí od jeho narození vydalo pražské Divadlo Na Jezerce unikátní knihu Rudolf Hrušínský – 100 rozmarných lét. Publikace čítá přes 400 stran a obsahuje více jak 900 fotografií. Jak přiblížil mladší syn Rudolfa Hrušínského Jan, některé snímky ještě veřejnost nikdy neviděla. „Myslím si, že tak krásnou knihu by měl mít v knihovně každý. K dostání je v našem divadle a u dobrých knihkupců,“ zmínil umělecký ředitel divadla Jan Hrušínský.

JAK JARIN KE KLOBOUKU PŘIŠEL

Když knihu společně se svou asistentkou Nikolou Hrkľovou a grafikem Janem Balcarem připravovali, vybavila se mu řada krásných vzpomínek. „Jinak bych je málem zapomněl. Ve filmu Jiřího Menzela Slavnosti sněženek hrál táta skoro celou roli v malém zeleném kloboučku. Málokdo ví, jakým způsobem k němu přišel. Během prvního natáčecího dne sledoval dění spisovatel Bohumil Hrabal a na závěr natáčení řekl tátovi, že se mu velmi líbí, jak ke své roli přistupuje, smeknul před ním svůj klobouk, podal mu ho a z Hrabalova klobouku se rázem stal klobouk Jarina France a Rudolfa Hrušínského,“ vysvětlil, jak přišel jeho otec ke své rekvizitě.

SCÉNA S DIVOČÁKEM JAK JÍ NEZNÁTE

Ke stejnému filmu se váže i jeho další vzpomínka. „V den, kdy zemřel Leonid Brežněv se v Kersku natáčela scéna, během níž myslivecká společnost veze na valníku mrtvé divoké prase. Herci si při jednom záběru neodpustili malé zadostiučinění a nad mrtvým čunětem začali na valníku zpívat internacionálu. Až Slavnosti sněženek zase někdy uvidíte, tak si na to při téhle scéně vzpomeňte,“ vybídl Jan Hrušínský.

V knize se také objevil popis situace, která hodně vypovídá o 70. letech. V době začátku normalizace totiž prudce klesla úroveň dramaturgie Národního divadla a vyměnili se i herci v ústředních rolích. „Obsazovali přednostně tzv. angažované umělce. Tátu jsme tak najednou mohli vidět v mizerné hře Antonína Zápotockého Vstanou noví bojovníci, kde mu přidělili jen epizodní zápornou roli hostinského, zatímco hlavní roli zapáleného komunisty Budečského hrál zapálený komunista Josef Mixa. Hned na začátku představení je scéna v hospodě, kde táta soudruha Mixu přivítá slovy: Na tebe jsme tady čekali, ty paznehte,“ popsal s tím, že reakce na sebe nenechala čekat a Národním divadlem v tu chvíli zaburácel obrovský potlesk.

DIVÁCI UŽ NIKDY NEAPLAUDOVALI

„Po konci představení přišel v zákulisí za tátou režisér Otomar Krejča, který se byl podívat na premiéře, objal ho a řekl mu: Rudlo, ty jsi mi udělal takovou radost, jakou jsem už dlouho nezažil. Druhý den tátovi roli odebrali a obsazen byl komunista Jiří Dohnal,“ upozornil na rychlou reakci vedení divadla s tím, že potlesk po zmíněné scéně už nikdy nezazněl.

Srpnovou okupaci v roce 1968 celá rodina prožila v malebné jihočeské Plané nad Lužnicí. Krátce po 21. srpnu se rozkřiklo, že jsou zatýkáni signatáři textu Ludvíka Vaculíka 2000 slov, Rudolf Hrušínský starší patřil mezi první, kdo dokument podepsali a ani po silném nátlaku ho neodvolal, proto měl také zakázanou činnost. „Mám před očima jako dnes tu chvíli, kdy před naší plánskou chatou zastavila černá Tatra 603, ze které vystoupili dva pánové a ptali se na Rudolfa Hrušínského. Všichni jsme se s ohledem na probíhající společenskou situaci lekli, táta se na nás podíval, jako kdyby se s námi v tu chvíli loučil,“ popsal moment z dětství.

PODPORA OD ZAMĚSTNANCŮ SILONKY

Nakonec se ale ukázalo, že jde o ředitele a náměstka z nedaleké továrny Silon, kde dělníci na schůzi hromadně trhali členské průkazy KSČ. „Za tátou tenkrát přijeli s nabídkou, že ho mezi sebou schovají. Takové gesto ho nenechalo v klidu a chtěl se s dělníky alespoň potkat, což byl pro všechny zúčastněné silný zážitek,“ zavzpomínal Jan na silný okamžik.

Rudolf Hrušínský miloval jižní Čechy, kam se rád vracel, jeho velkým koníčkem bylo rybaření. Právě v Plané nad Lužnicí se seznámil se svou manželkou Evou Koubovou a měli zde široký okruh známých.

KŘEST ZRUŠEN

Jak uvedl rodinný přítel Zdeněk Machoň, měl se také účastnit křtu nové knihy, který byl odvolán kvůli aktuální situaci kolem koronaviru. „To mě velmi mrzí, protože se tam píše i o mně,“ sdělil smutně. „Když rodina Hrušínských chodila do naší plánské restaurace, byl jsem ještě malý kluk. Pamatuji si, jak jsem Rudolfovi chodil sbírat žížaly na ryby za modrou papírovou tříkorunu,“ utkvělo mu v paměti.

Chata v Plané nad Lužnicí: Rudolf Hrušínský starší a Josef Kemr byli herečtí kolegové, ale i kamarádi. Do Plané nad Lužnicí je zavedlo už v mládí divadlo. V srpnu 1945 zde v sokolovně hostovali ve hře Maryša. Toho léta tu s kamarádkou trávila prázdniny i Eva Koubová, přišla se podívat na divadlo a do herce se zamilovala. První schůzku si dali na pravém břehu Lužnice pod skalou, tam také od Rudolfa dostala první polibek. Planou si manželé tak zamilovali, že se sem často vraceli a pronajímali si letní byt od Kalinů. Snili o vlastní chatě na oblíbeném místě. Jejich záměr se jim později vydařil, koupili parcelu od Marie Kalinové a pustili se do stavby. Vytouženou chatu dokončili v roce 1959. Jezdili sem odpočívat a trávit volný čas s rodinou a přáteli. Mezi nejznámější hosty patřili herec Miloš Kopecký, Josef Kemr, Vladimír Salač, fotograf Sláva Štochl a Felix le Breux. Rudolf Hrušínský starší miloval rybaření, často sedával ve svém křesle u řeky a pokuřoval, také jezdil s panem Kalinou na Strakačov na raky, kdysi jich býval Borecký potok plný. Dospělí chodili za zábavou na Strkov, v Restauraci u Machoňů sedávali u stolu s majitelem Jiřím Machoněm a jeho ženou. Děti se bavily po svém, zažívaly u řeky různá dobrodružství a vše si zapisovaly do lodních deníků.

V restauraci U Machoňů na Strkově měla rodina privilegované místo. „Celé léto měli rezervované akvárium, scházeli se tady všichni i s dětmi. To už není pravda, byla to krásná doba,“ uvedl s tím, že si novou knihu s chutí přečte.

Jednou šel s Rudolfem Hrušínským i na ryby. „Když pořád mlčel, skoro dvě hodiny se nic nedělo, tak jsem odešel,“ podotkl, že mu bylo asi deset let a měl raději fotbal. „On sem jezdil odpočívat, byl jiný, neskutečný, to mlčení mu vyhovovalo, měl jsem ho rád jako člověka i herce,“ uzavřel Zdeněk Machoň, že to byl jeho první i poslední pokus o rybaření.