Název výstavy odkazuje k monotonnímu a nekonečně opakujícímu se pohybu výtahu, vysvětluje pozvánka na výstavu. „Výtah v kontextu výstavy chápeme jednak v jeho nejobyčejnějším významu - tedy dopravnímu prostředku, který propojuje jednotlivá patra, ale také v dalších definicích jako jsou abstrakt, synopse, anotace, nebo-li sdělení nejpodstatnější informace. Vzhledem k architektonickému rozvržení galerie se motiv výtahu přímo nabízí. Podobně tak, jako při cestě výtahem nahoru dolů či pohybem v jednotlivých patrech, může dojít k náhodným setkáním, ať už příjemným, či méně.

Galerie Koželužna nabízí architektonicky zajímavý prostor s několika patry, se kterým si umělci při instalaci výstavy pohráli podle svého cítění. „Název Klidný pohyb neznamená, že práce tady jsou klidné,“ vysvětlil při páteční vernisáži Milan Prokeš. „My klid a pohyb spíše spatřujeme v určitém mírném soustředěném a vnímaném pohybu po prostoru galerie. Výstava je určená hlavně pro oči a srdce, spíše než pro mozek.“

Práce jsou umístěné a některé se i vznášejí ve dvou horních patrech, a přestože jich není možná tolik, kolik by návštěvník čekal, čekají ho překvapivá hledání a objevy. „Ohledně výběru prací jsme neměli předem dané téma,“ líčil Milan Prokeš, kterého doprovázela jediná zástupkyně litevských autorů, která mohla vážit tak dalekou cestu, Karolina Latvytė Bibiano. „Každý z autorů se věnuje něčemu jinému,“ pokračoval velešínský autor. „Výběr prací v jednotlivých ateliérech byl přirozený. Jsou zde nové práce i některé starší. Jediným limitujícím faktorem byla velikost kufru mého auta, což je jeden z důvodů, proč zde nejsou zastoupeny větší formáty a místy může výstava působit komorněji.“

Povodně 2002 v Českém Krumlově.
Povodně by dnes nenapáchaly takové škody. Živel ale úplně zastavit nejde

Návštěvníci si tak mohou prohlédnout obrazy či skici, ale zhlédnout i videa od Karoliny Latvytė Bibiano, jež jsou součástí projektu. Kromě Milana Prokeše a Karoliny Latvytė Bibiano v galerii představují svou tvorbu Mone Kielų, Sandra Kvilytė, Romanas Togobickij, Samanta Augutė Togobickaja a Akvilina Šimkevičiūtė. „Práce jsou v určitém pohybu. Porovnávají se, hledá se kontext a vytváří ucelenou kompozici,“ uváděl Milan Prokeš. „Současně při zachování autonymity a svébytnosti jednotlivých prací. Je to živý proces bez předem dané podoby, bez předem daného plánu. Takový přístup se nám líbil. Z pragmatického důvodu, kdy jsem se byl v galerijním prostoru podívat a nafotil ho pro ostatní, nechali jsme do poslední chvíle otevřené, jakým způsobem zareagujeme na tento prostor a jak si s ním budeme hrát. To byla hlavní motivace k uspořádání této výstavy.“

Výstavu si můžete prohlédnout denně mimo pondělí vždy od 10 do 16 hodin.