Jedna etapa evropských dotací pomalu končí

Ve středu podepsal ministr kultury Václav Riedlbauch v Českém Krumlově smlouvu o poskytnutí tří set dvaceti pěti milionů korun z evropských fondů, dotaci na revitalizaci dvojklášteří minoritů a klarisek.

Do historie města se tak zapsal podruhé. Jednak touto historicky nejvyšší dotací, jakou kdy zatím Český Krumlov dostal, ale také tím, že vloni prosadil výrazné posuny ohledně budoucnosti otáčivého hlediště v zámecké zahradě.

Jeho iniciativa pokročila zatím nejdále ze všech ostatních ministrů v kladném směru pro existenci točny.

Naposledy jsme se v Českém Krumlově potkali v září během jednání o budoucnosti otáčivého hlediště. Kam se od té doby věci kolem točny posunuly?

Myslíte ohledně místa, kde bude hlediště stát?

Ano.

Tam je ještě čas do července roku 2011. Možná jste zaregistroval, že Prahu navštívili dva vyslanci UNESCO kvůli pražským problémům, tedy kvůli tunelu Blanka a pankráckým věžákům. Při této příležitosti se s nimi hovořilo i o točně.

Ale zásadní věc bude řešit až grémium UNESCO v červenci příštího roku. Tam jsme povinni dát nějaký raport, v jakém stavu to je, kdy se kolem toho co udělá a tak dále. Druhá věc – uspořádali jsme slíbený workshop odborníků na využívání historických zahrad.

Zaplatili jsme expertní studii zahradního architekta docenta Krejčiříka. Ten objel asi deset míst v celé Evropě a zjišťoval, jak zachází s těmito historickými zahradami, jak se využívají, jak se tam vnáší nové prvky, jak se v nich stabilní či nestabilní prvky snášejí s tím prostředím.

Z těchto a dalších mezinárodních výstupů chceme mít argumentaci pro další jednání. Měla by vzniknout i plastická modelace ukázek toho, co by tam mohlo vzniknout. Z naší, tedy ministerské strany, je tady maximální snaha pohnout věci dopředu.

Jinak jsem podepsal rozhodnutí o tom, že Jihočeské divadlo nemusí každoročně žádat o kalvárii prodlužování smluv. Ale ten rok 2015 je strašně blízko. I tak čekáme, že město České Budějovice, kraj a město Český Krumlov nebudou pasivní a budou na věci něco dělat. Čili otázka dotažení nebo vyřešení točny je dnes na těchto třech subjektech.

Ministerstvo může pomoci, ale musí přijít nějaký impuls z jejich strany. V březnu byli představitelé těchto subjektů v Praze. Od té doby čekáme na to, zdali navrhnou zachování v této podobě, jiné podobě a tak dál. Já jsem se zatím nedozvěděl, jakou cestou se chtějí tito naši partneři vydat.

A jsou vázáni nějakým časovým limitem?

Limit… Už v září jsem říkal, že by byla šance dostat do tohoto projektu řešení točny a zahrady evropské peníze, ale dnes už jsme s těmito penězi na hraně. Situace v loňském září a dnes už je ohledně peněz diametrálně jiná. Jihočeši se musí probudit a dát nějaký návrh.

Takže, limitem jsou možnosti získat evropské peníze. Nicméně ale Český Krumlov teď získal 325 milionů z programu IOP, tedy peněz z evropských fondů, na revitalizaci kláštera. Už při podpisu smlouvy jste naznačil, že na všechny takové projekty v republice se nedostane, současné možnosti rozdělovat takové peníze se chýlí ke konci a že bude nutné v některých případech počkat na další zúčtovací období v příštích letech…

V těchto projektech je spodní hranice 100 milionů a horní půl miliardy. Krumlov patří do takového středu. Převis žadatelů je obrovský, potřebovali bychom asi šest nebo sedm miliard. Dneškem uzavíráme určitou část tohoto operačního programu.

Jestli jsem to pochopil správně, teď poputují tyto peníze do Krumlova ze státní kasy a pak je republice unie proplatí?

Stát dává 15 procent, unie, evropské fondy 85. Ty bude možné čerpat průběžně. Pokud někdo dokončí celek za sto milionů, přijde z fondů sto milionů. To, že jsme pro Krumlov schválili 235 milionů neznamená, že se musí všechno vyčerpat. Je to v eurech a jak stoupá či klesá koruna, musí se nechávat v projektech poměrně velká kurzová rezerva, protože dopředu nevíme, co udělá koruna nebo euro.

Teprve výběrová řízení na konkrétní stavební fáze také později ukáží konkrétní ceny. V zájmu nás všech je, aby ceny nebyly přemrštěné. Za tyto peníze se dá pak udělat více práce, než by se mohlo zdát. Navíc třeba Jindřichův Hradec byl takový grand, že k získaným penězům (150 milionů) přidává asi deset milionů ze svého navíc.

Dobře, vezměme to v kontextu doby. Hospodářská recese zdaleka nekončí, naopak. Některé státy si ekonomicky klekají na kolena. Řecko není a asi ani nebude jediné. Unie se musí na tyto prodělečné státy skládat. Už dnes zaznívají obavy z toho, zdali se vůbec euro udrží, nebo zdali se udrží unie. Pokud se tyto dotační peníze čerpají postupně, jaká je jistota, že za rok dva ještě budou vůbec k dispozici?

Také se bojíme toho, co by se stalo, kdyby náhodou Evropa najednou řekla: Tak stop! Veškeré tyto peníze a dotace končí! Já se domnívám, že takto to nedopadne. To se pak může řešit tím, že se vše posune na další plánovací období, například let 2014 až 2020. Může se stát, že Evropa už nebude tak velkorysá v dávání dotací a bude opatrnější. To se stát může. Ale nemyslím si, že by v tuto chvíli někdo ten kohout úplně zavřel s tím, že: Nedáme už ani euro! To se podle mne nemůže stát. To by se teprve začala Evropa hroutit, kdyby se tyto dohody přestaly plnit.

Ovšem krize je realitou…

Samozřejmě, pokud přijde nějaká totální krize, kdy by se to úplně sesulo v Německu, ve Francii, Španělsku a tak dál… Co se s tím dá potom dělat? To všichni uznáme, že to je katastrofa. Ale stát by si pak mohl pomoci tím, že by se termíny staveb prodloužily a tak dále. Ale takovéhle katastrofické scénáře bych neviděl.

Mě jde spíše o to být na to připraveni…

Co víme, co se může stát v roce 2011, 12… Nevíme ani, jak dopadne letošek.

Dobře, pojďme zpět domů. Český Krumlov je zapsán na listině UNESCO. Někteří skeptici si myslí, že pokud by jej odtud někdo vyškrtnul, přestanou sem turisté jezdit…

To si myslím, že se nestane… Ale obráceně – kolikrát se jedete podívat na stejný kostel nebo zámek? Jednou dvakrát… ale když tam nenabídnete něco k tomu? Tato města musí neustále vymýšlet něco nového. Dejme příklad Salzburg. Tam nejezdíte kvůli několika kostelům a hradu nahoře, které tam mají. Tam se jezdí na festivaly, na kongresy, na sportovní události. Takhle je to i v případě Itálie, Řecka, Španělska…

Ale jsou místa, která na takový zápis čekají. Občas se mi stane, že někam, kde je krásně, přijedu a rovnou těm lidem řeknu: Kdyby se tu objevil někdo, kdo vám navrhne, že vás zapíše do UNESCO, vyžeňte ho. Podívejte se na Krumlov. Přijdete o svůj klid a rozhodně na tom nevyděláte tolik, jak by se vám mohlo zprvu zdát. Není tento prestižní zápis spíše na obtíž?

Podívejme se na to jako turisté. Jak se dozvídáte o něčem pozoruhodném? Tahle visačka UNESCO je v podstatě certifikát, že je někde něco zajímavého. Dnes už to ten Český Krumlov možná ani nepotřebuje, protože už je nějakým červeným křížkem na mapách poznamenaný. Ale před těmi dvaceti lety to tak samozřejmé nebylo. Kromě Prahy, která zachytí skoro 90 procent turistů, je nutné jim ukázat i na jiné zajímavosti. K tomu to hlavně slouží.