Záběr činností Jaroslava Zemana je poměrně široký – podniká, jako zastupitel dbá o blaho obyvatel Dolního Dvořiště, je předsedou místní komise pro kulturu a cestovní ruch a také zástupcem obce v Místní akční skupině Růže. Také pracuje pro cestovní kancelář coby průvodce. A právě z této profese vychází jeho největší záliba – cestování.

Když vyjíždíš za hranice, kam nejraději?

Já ty hranice ve smyslu hranice státu ani nevnímám. Výrazněji je cítím v hlavách lidí či čase.

Na otázku, kam nejraději, mám už několik let jasno – jednoznačně do hor, ty jsou velká láska. A kombinací hory plus návrat v čase dojdeš na východ či jihovýchod. Mne naprosto pohltilo Rumunsko. Důležitý faktor je nejenom kam, ale i kdy?

Období květen červen v rumunských horách je fantazie, pastva pro všechny smysly. Každoročně sem jezdívám s přáteli. Vždy do jiných pohoří. Je to objevování na několik desetiletí…

Avšak nejen horami živ je člověk a občas to chce změnu, takže zanedlouho například odjíždím do dunajské delty. Ve městě Tulcea se v padesátých letech prodávali letenky v kadeřnictví a voněly brilantinou. No, není to nádhera?

Celý Balkán je úžasný, nejen příroda, lidé, ale i historie, celá ta „doutnající“ oblast mezi chaotickým Orientem a spořádanou Evropou.

Nespolupodílel jsi se ty také na některém z průvodců Rumunskem?

Částečně. Redakce National Geographic mě požádala o lektorování nejnovějšího vydání. To se nedalo odmítnout, je to obrovská čest a vyjádření důvěry.

Ptá se: František Tácha – loučovický výtvarník, jenž kouzlo barev objevil už jako malý kluk. Dnes maluje nejen na plátna, ale také na staré hudební nástroje.

Dopřeješ si i hvězdičkové hotely nebo raději hvězdy nad stanem?

Asi se budeš divit, ale jezdívám sem tam do Brašova, kde si mezi denními túrami v okolních kopcích hvězdičkových hotelových nocí užívám. Ale popravdě je to procento nocí strávených na cestách. Na první otázku jsem odpověděl hory a východ. A už z podstaty to vychází suverénně na stan.

Pominu-li slova o romantice, dobrodružství, volnosti, je to především praktická záležitost. Kam dojdeš, tam spíš, kde se ti zlíbí, tam se zdržíš, nikam se nemusíš vracet. Takové květnové noci na ještě opuštěných salaších, které jsou k dispozici, než naběhnou bačové! Můžeš hrát Nevrlého hry na jitřní rána, na vonnou paměť, na divoké jižní princezny…

Ze své zkušenosti vím, že se zažije leccos nečekaného. Jak to máš ty, je to většinou idylka nebo jsou i dramatické okamžiky?

Něco jsem si v těch kopcích už užil a odžil. Užívám si to stále, takže pohoda, radost a krása. Ty pocity zažiješ jen tam a musíš si to zasloužit. Se vším na hrbu se tam zpocený a ztahaný vydrápat, pak to tam je. Kdo to zná, ví o čem mluvím. Riziko se snažím minimalizovat.

Dramatické okamžiky mám spojené převážně s vrtkavým počasím. Pokud to blbě odhadneš, bouřka na hřebeni ti dokáže nahnat pořádný strach. Taky tví přespříliš suverénní spolucestovatelé dokážou situaci leckdy pěkně zkomplikovat. Ale jak praví klasik: „Nejistota uchovává duševní pružnost a jas!“

Tam je předpokládám ještě divočina. Co vlci, medvědi?

No comment, zvu tě.

Píšeš vůbec na cestách deník, fotografuješ?

O co více na cestě jsem, o to obojího čím dál méně. Psával jsem deníky poctivě, vše dokumentoval, teď jen důležitá fakta – čas, kilometry, převýšení atd. Samozřejmě stále i trochu fotím. Ta menší intenzita je částečně pohodlnost, částečně zbytečnost. Přečti si někdy Karpatské hry, tam to všechno je.

Odpovídá: Jaroslav Zeman – dolnodvořišťský dobrodruh a cestovatel, novohradský patriot, ale i průvodce turistů a podnikatel, zkrátka renesanční osobnost.

Kdybys měl jmenovat krajinu, kterou máš nejraději u nás, co by bylo na prvním místě?

Bez rozmýšlení, jsem patriot a nedám dopustit na Novohradské hory. Území mezi Dolním Dvořištěm a Novými Hrady, tady jsem doma. Tam jsme jezdili na čundry, tam vyrážím na kolo. Navíc s kolegy v rámci mikroregionu Sdružení Růže působícími v Novohradkách diskutujeme otázku turistického ruchu a regulujeme přísun peněz subjektům-žadatelům, které zde působí. Ale to je na jinou debatu.

Mám prostě tu kliku, že se mi tak spojuje příjemné s užitečným. Tady je místo využít příležitosti a čtenáře pozvat na 8. května od 13 hodin k nám do Dolního Dvořiště na zábavně-sportovní odpoledne u příležitosti otevírání turistické sezony na Novohradsku.

Máš nějaký cestovatelský sen?

Ve smyslu vysněné cesty vlastně ani ne. Spíše mám plány, úmysly. Dá se téměř všechno uskutečnit, pokud skutečně chceš a nestojí ti v cestě překážky typu válka, dráty, pošramocené zdraví. To není všude samozřejmostí a z tohoto bezpečného středoevropského prostoru můžeš skutečně dost.

Co bych chtěl vidět, kam se podívat – no, je toho víc. Ale pokud mám vybrat, tak mám už několik let v hlavě plán přejít Karpaty z Rumunska od Dunaje do našich Bílých Karpat. Itinerář je vypracován, avšak vhodná doba na tříměsíční putování ještě nenastala. Život přináší i jiné výzvy a tak se realizace posune třeba až za několik let.

Díky a ještě poslední otázka, kdy si spolu zahrajeme zase blues?

Najdeš mě i se ženou v Novohradkách, však dobře víš, kde…