Žil totiž tzv. dvojí život, kdy se v důsledku nemožnosti řešit četné rodinné spory schizofrenicky převtěloval do duší slavných historických postav.

Jiří Jan Jindřich od dětství vynikal ohromnou všestranností a také neúnavným zápalem pro umění a historii; zejména pak pro historii vlastního rodu. Jeho vzorem se navždy stal císařský generál Karel Bonaventura hrabě Buquoy, stejně jako známé osobnosti křižáckých výprav. Právě do postav křižáků se hrabě za svého života s oblibou stylizoval. Traduje se, že jeho vnitřním alter egem se stal rytíř Godefroy z Bouillonu, vojevůdce prvního křížového tažení do Svaté země. Proč však hrabě Jiří Jan Jindřich utíkal z reality všedních dní zpátky do historie? Zásadním způsobem Jiřího psychiku ovlivnil jeho komplikovaný vztah s otcem Jiřím Františkem Augustem, který natrvalo zůstal ležet na bodu mrazu po smrti Jiřího sestry Gabriely Isabelly v roce 1841, jejíž osud jsme si připomněli v příběhu minulém. Mezi otcem a synem nastala éra vzájemného obviňování se. Hrabě jako vášnivý milovník historie tedy nacházel klid a radost teprve až v těžkém kostýmu křižáckého rytíře.

Na rozdíl od svého otce Jiřího Františka Augusta, s matkou Marií Gabrielou z Rottenhamu pojilo Jiřího Jana Jindřicha velmi silné pouto. Staral se o ní prakticky až do její smrti roku 1863 a její odchod se neblaze podepsal na dalším vývoji Jiřího psychiky.

Roku 1847 si Jiří Jan Jindřich vzal Sofii Terezii, rozenou kněžnu Oettingen–Wallerstein (1829–1897), a již v roce 1854 se jim narodil vytoužený syn Karel Bonaventura II. Po Karlovi přišel na svět druhorozený syn Ferdinand Maria (1856–1909) a jako poslední se hraběcímu páru narodila dcera Gabriela (1859–1934), později provdaná hraběnka Thunová.

close Pohled z podesty zahradního glorietu na areál horního hradu s věží Jakobínkou a areál dolního hradu vlevo dole; Rudolf von Alt, 1857. info Zdroj: Se svolením NPÚ zoom_in Pohled z podesty zahradního glorietu na areál horního hradu s věží Jakobínkou a areál dolního hradu vlevo dole; Rudolf von Alt, 1857.Zvláště významný odkaz Jiří Jan Jindřich za svého plodného života zanechal na hradě Rožmberku. V polovině 19. století zpřístupnil areál dolního hradu veřejnosti jako rodové muzeum, přičemž většina cenných sbírek pocházela z jeho vlastních zdrojů. Jiří Jan byl vášnivým cestovatelem a sběratelem umění. Ze svých cest po západní Evropě si tedy přivezl nejen artefakty, které později nechal v rámci expozice vystavit, ale i nemalou inspiraci pro architektonické úpravy a krajinářskou renovaci. V romantickém duchu nechal přestavět hrad Rožmberk do jeho současné podoby, ale stál kupříkladu i za úpravou parku Terčino údolí v Nových Hradech.

Jiří Jan Jindřich zasáhl významnou formou také do rázu krajiny v okolí Rožmberku. Společně se svým zahradním inspektorem Antonem Krausem navrhl rozmanitou síť promenádních cest, jež zapadaly do tvorby anglického parku, jenž se rozprostíral mezi zámkem a tzv. Švýcarskou chatou. I v tomto krajinářském performativním zásahu do vizáže rožmberského areálu, kterou Jiří Jan Jindřich jako zadavatel zakázky spoluutvářel, se zrcadlí jeho vášeň pro estetiku a doslova výtvarné vnímání krajiny.

close Zahradní gloriet na Rožmberku. info Zdroj: Se svolením NPÚ zoom_in Zahradní gloriet na Rožmberku.Hrabě také položil základy několika prosperujících živnostenských aktivit svého rodu, mezi něž patřilo i obchodní zahradnictví (s centrálou na Nových Hradech a pobočkou na Rožmberku), jež spravoval vrchní zahradník Leopold Newisch. Ve spolupráci s kolegou Janem Topkou, který vedl schwarzenberské obchodní zahradnictví s centrálou na Hluboké (Frauenberg) a pobočkou v Dříteni (Zirnau), tvořili nejvýznamnější dodavatele v jižních Čechách. Tyto rody nepojilo pouze podnikání, ale díky sňatkové politice i silná rodinná pouta.

K významným odběratelům zahradnictví patřili i zámožní podnikatelé, jako byl například Ignaz Spiro (1817–1894), majitel papírenského závodu v Českém Krumlově (továrna Větřní) a mecenáš zdejší židovské komunity. Pravidelné objednávky přijímalo buquoyské obchodní zahradnictví od řady významných subjektů, které se pohybovaly v lázeňském odvětví (např. hotel Kroh v Karlových Varech).

Hrabě Jiří Jan Jindřich zemřel roku 1882 v německém Baden-Badenu na následky těžkého zápalu plic. Místem jeho posledního odpočinku se stala rodinná hrobka v kostele sv. Petra a Pavla v Nových Hradech. Odkaz, který zanechal na svých jihočeských panstvích, především v areálu hradu Rožmberk, však dodnes návštěvníkům připomíná, o jak velkého vizionáře a průkopníka i přes jeho duševní neduhy ve své době šlo.

Autor: Mgr. Veronika Polnická, zpracoval: Marek Kuchař