Pro někoho je to určitý způsob adrenalinového sportu, jiní tak šetří čas, který by jinak ztratili při objíždění hladiny. Pokud nefunguje přívoz, dá se tím ušetřit i šedesát kilometrů. Ale s rizikem.
„Lipno zamrzá nestejnoměrně. Zatímco v zátokách je led tak tlustý, že by tudy mohly pomalu jezdit tanky, na velkých plochách, kde jsou silné spodní proudy, už je situace jiná,“ nastínil problémy jachtař Josef Boháč. Proudění totiž v některých místech vynáší ke hladině spodní, teplejší vodu. Ta pak led podemílá a rozrušuje. Někde se to projeví slabší vrstvou ledu, jinde prasklinami nebo dokonce i nezamrzlým místem plochy. Sám Boháč si svého času také Lipno přejel, ale jak sám říká, jde to pouze v případě, že dlouhodobě mrzne a pouze v některých místech jezera.
Na jeden ze svých přejezdů hladiny bude nejspíše dlouho vzpomínat Vladimír Šlégr. Před rokem se totiž pod ním a jeho autem led u Frymburku prolomil. „Jezdil jsem tudy patnáct let a jednou to zkrátka nevyšlo,“ uvedl Šlégr s tím, že cestu si tak krátil hlavně z časových důvodů. Prakticky denně musí dojet z regionu až do Českých Budějovic a v jeho případě tak ušetří čtyřicet kilometrů.
„Sešlo se několik souvislostí, které se nedaly předpokládat. V kritickém místě byl led zeslabený díky teplejší vodě o devět centimetrů. Vodu může ohřát i slunce, protože led se někdy chová, jako optická čočka,“ osvětlil Vladimír Šlégr.
Chvíli, kdy se auto začalo propadat, možná i podvědomě očekával, protože neztratil duchapřítomnost.
„Otevřel jsem okna, stačil ještě vyházet osobní věci a doklady a pak se oknem i protáhnout ven,“ dodal.
