Nastoupila jste do funkce ředitelky s novou koncepcí, nebo hodláte pokračovat v nastoupené cestě?
Dagmar Turnhöferová: Asi obojí. Určitě chceme pokračovat v tom, co se tady doposud dělalo. Byly tady nastaveny služby, které stále fungují. Myslím si ale, že jsou věci, které bychom mohli dělat jinak. Ráda bych se zaměřila především na otázku vzdělanosti. Mám v plánu také spolupráci se školami, abychom měli zpětnou vazbu, jaký vliv na děti, které sem chodí, má naše činnost. Mimo to bychom chtěli u dětí více rozvíjet kulturní a sportovní činnost. A také bychom chtěli veřejnost více seznámit s romskou kulturou.

Proč jste se pro tuto práci rozhodla?
Člověk někdy pocítí potřebu určité změny. Myslím si, že tato práce má velký smysl. Řekla bych, že naše společnost ještě není úplně přístupná určitým menšinám a to bych ráda prolomila. To je můj cíl, který mě motivuje.

Kde jste působila předtím?
Jsem stavební inženýr, dvacet let jsem projektovala. Byla to pro mě tedy veliká změna. Mám ještě taneční studio, kde jsem organizovala a pořádala mnoho akcí a tím vším jsem získala řadu  zkušeností. Kocero je mi blízké, protože mám k těmto lidem  i blízký vztah.

Když se zastavím u stránky financí – dokáže se Kocero uživit?
31. května zde končí tříletý grant, ze kterého se pokrývala velká část nákladů. Řešili jsme možnosti finančních zdrojů, protože nejsme výdělečná společnost, ale obecně prospěšná společnost.  Sedli jsme si, udělali rozvahu a zjistili jsme, kolik peněz nám bude na další provoz chybět. Zkusíme ještě  získat granty u různých nadací, ale těch moc není. Uvidíme, jednoduché to není. Uvítali bychom i sponzorské dary.

Město Český Krumlov vás podporuje?
Město není naším zřizovatelem. Samozřejmě se ale snažíme čerpat z dotací, které vypíše. Chceme s městem nadále spolupracovat, ale v podstatě není povinné nás finančně podporovat. Myslím si ale, že co děláme, je velmi prospěšné. Nikdo tady s romskými dětmi, a nejenom dětmi, v takovém rozsahu nepracuje.

Kolik máte zaměstnanců?
Je nás tady šest. Dvě sociální pracovnice, dvě  terénní, účetní na část úvazku a já.

V čem spočívá práce terénních pracovnic?
Michaela Nagyová: Záleží na poptávce. Někdo třeba zavolá, ať přijedeme na Mír, že je třeba řešit bytovou problematiku a tak dále. Tak hned vyrazíme. Týká se to i sociálních dávek, kdy s Romy  chodíme i přímo na úřad. Jsou rodiny, které mají opakovaně problémy. Snažíme se jim pomáhat.

Chodí k vám děti i přes den, kdy by měly být správně ve škole?
Stane se to. Nejsou ale za školou, spíš marodí, tak se doma nudí. Každopádně je pošleme domů.

Jak staré děti vás navštěvují?
Jana Maroszová: Máme tady předškoláčky a děti základních škol, a také mládež do šestadvaceti let. Nejvíce je ale dětské klientely. Průměrně tu máme tak dvacet dětí každé odpoledne.

Máte pouze romskou klientelu?
Dagmar Turnhöferová: Většinou ano, ale chodí sem i ostatní děti. Mají spolu přátelské vztahy, tak nás navštěvují společně. Děti jsou mezi sebou v pohodě.

V Českém Krumlově údajně není situace mezi romskými a neromskými občany nijak extra vypjatá. Jak to vidíte vy?
Michaela Nagyová: Oproti ostatním lokalitám v republice je tady situace lepší, ale problémy zde jsou, to nelze popírat. Je zde velká nezaměstnanost mezi Romy, mezi romskou mládeží se rozšiřuje užívání drog a jsou zde další problémy, při jejichž řešení chceme pomáhat. Ale  děti tady u nás spolu vychází bez problémů.

Dá se říct, že i díky vaší práci může dojít v budoucnu k menší rasové nesnášenlivosti?
Dagmar Turnhöferová: Určitě. Pokud se s dětmi a mládeží bude pracovat opravdu systematicky, má to svůj smysl.

Navštívit vás může kdokoliv?
Samozřejmě. O každém uživateli  vedeme evidenci, jak dlouho tu byl, kdy přišel, eventuálně jaký problém se řešil. Musím říct, že některé děti sem chodí každý den. Dá se to pochopit, jsou  třeba ze sociálně slabších rodin, které nemají peníze na kroužky. Mají to tady jako určitou náhradu. A podle jejich slov sem chodí rády.

Svěřují se vám se svými problémy?
Michaela Nagyová: I to se někdy stává, že se svěřují s tím, co v životě řeší a co je trápí.
Dagmar Turnhöferová: Když už zmiňujeme školu, tak bych ráda upozornila, že je tady možné doučování. Pokud se děti doma učit nechtějí, mohou se na školní výuku připravovat zde. S přípravou jim rádi pomůžeme.

Pořádáte i akce nad rámec běžného programu?
Dagmar Turnhöferová: Určitě. Neděláme jen akce pro děti. Děláme preventivní činnost i pro dospělé. Máme třeba v plánu tři besedy, které mohou být pro mnohé velmi zajímavé. Jedna se bude týkat osobního bankrotu. Co dělat, když se něco takového nepříjemného stane. Pak máme naplánované besedy na téma exekuce a drogy. Myslím si, že zrovna ty drogy jsou pro dnešní mládež velmi aktuální téma.

Máte občas s dětmi, které vás navštěvují, potíže?
Michaela Nagyová: Ne, nic takového. Ony se mezi sebou občas poštěkají, ale to je tak všechno.

Jana Maroszová: Spíš řešíme, že některé starší děti chodí kouřit před naše centrum. To se  snažíme eliminovat.

Zajímavostí je, že pracujete na romsko-českém slovníku…
Michaela Nagyová: Věnujeme se tomu delší dobu, výstup pak bude na našich webových stránkách.. Vytváříme také metodiku, jak mají lidé postupovat, když uzavírají nájemní smlouvu, nebo když hledají práci a podobně.

Ovládají děti romštinu?
Michaela Nagyová: Některá slovíčka určitě, ale takovou tu pravou romštinu už tolik ne. Romština je již hodně počeštěná.