Má totiž kronikáře Františka Záhoru, který zachycuje dění v obci do tamních kronik už 40 let. A protože je historie jeho koníčkem, neobsahují obecní kroniky pouhá fakta. Díky Františku Záhorovi jsou poutavým čtením se spoustou zajímavostí a příběhů o místních obyvatelích. „Náš kronikářský archiv dnes čítá 30 knih sepsaných kronik, mnoho příloh, přes 10 000 fotografií, množství videí a zvukových nahrávek,“ říká čtyřiasedmdesátiletý František Záhora, bývalý agronom a ředitel Státního statku Frymburk, který publikuje i mimo kroniky.

Jak jste se dostal k vedení kronik? Zajímal jste se o historii už dlouho předtím?
Na jaře roku 1977 jsem požádal představitele obce Černá v Pošumaví o možnost vést obecní kroniku a k 1.6. 1977 jsem odevzdal ke kontrole zápis do kroniky za rok 1976 spolu s částečným popisem nejstarší historie obce. V zaměstnání se mi tehdy, v tzv. Komplexním hodnocení pracovníka THP, stále objevovala věta, že je potřebné se angažovat pro politiku strany v místě bydliště. Dělat kronikáře se mi tedy jevilo jako nejvhodnější ze všech různých alternativ angažovanosti. Můj otec byl v mé rodné obci dlouholetým knihovníkem, staral se o kulturu, promítal kino a zajímal se o dějiny, což jsem zřejmě zdědil a měl k tomu určitý vztah. V zaměstnání jsem též v malém rozsahu vytvářel tzv. bleskovky o plnění plánu výroby.

Co z historie Černé vás fascinuje nejvíce?
Mám rád všechno, co se týče historie naší obce. Nejvíce mě však fascinuje samotný počátek vzniku obce, osoba Hirza z Klinkerbergu, dějiny kláštera Zlatá Koruna, dále období Rožmberků a působení Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan na dvoře Viléma z Rožmberka. Rovněž historie Dolní Vltavice jako jedné z tehdejších důležitých sídel a nesporně i činnost tuhových dolů na území obce.

Dnes má díky vám zřejmě obec Černá historii zmapovanou jako málokterá jiná obec. Když jste jako kronikář začínal, jak na tom obec byla ohledně historických informací?
Snažil jsem se během let zpracovat historii obce z různých dostupných pramenů. Jako začínající kronikář jsem neměl k dispozici žádný historický materiál. To jsem postupně sháněl především v archivu v Českém Krumlově (spolu s autorskými díly historika Jiřího Zálohy). Kronikáře tehdy metodicky vedlo Okresní muzeum, důležitý byl především zápis za uplynulý rok a pak byla vypisována soutěž na historická témata jako historie JZD, historie dělnického hnutí a podobně, kterých jsem se nezúčastňoval. Teprve po roce 1990 se zázračně objevily staré německé kroniky, které pak pro většinu lipenských obcí přeložil Stanislav Jágr z Horní Plané.

Dělat kronikáře je jistě velká řehole…
Záleží na tom, jak který kronikář k této funkci přistupuje. Je možno napsat několik stránek o průběhu roku a zápis je hotov. Takto jsem postupoval v počátcích rovněž. Kroniku jsem psal ručně, redisperem a dokumentním inkoustem, dobovými obrázky doplňovala manželka. K dispozici byly však pouze fotografie, které pořídil někdo z MNV, a to jen občas. Sám jsem však sledoval denní tisk, dělal a ukládal výstřižky s tématem o obci a dále veškerý možný dostupný dobový materiál. Od roku 2002 vedení obce rozhodlo psát kroniku na počítači a tak jsem veškeré dosud napsané kroniky, včetně přeložených německých, převedl do elektronické podoby. V roce 2011 jsem založil vlastní webové stránky Kroniky a historie obce, kde stále doplňuji vše potřebné.

Přibližte nám, jak vlastně vypadá práce kronikáře.
Základem mé kronikářské práce je především zaznamenat všechny důležité události v obci během roku. Proto se snažím zúčastňovat všech důležitých akcí, pořizuji fotografický materiál, sleduji denní tisk, ukládám každou zmínku o obci, sháním plakáty, pozvánky a všechny dostupné přílohy s tématem obce. Zápis do kroniky připravuji jednak průběžně, ale většinou až po skončení roku. Navštěvuji a pořizuji rozhovory s pamětníky, setkávám se osobně i prostřednictvím elektronické pošty s mnoha zajímavými lidmi, spolupracuji s médii. Uspořádal jsem i několik výstav kronik a besed, připravuji videa a prezentace pro obec, informační středisko, letní kino, některé penziony a další, kdo o to požádají.
Během roku i nadále získávám další poznatky z dosud nepoznané historie obce a tak se mi povedlo zdokumentovat její historii v celém komplexu, od jejího vzniku až po současnost.

To vám musí zabírat spoustu času…
Ano, je to velmi náročné na čas, psaní kroniky tedy není jakási zábava. Veškeré volné chvíle trávím u počítače, přestal jsem se věnovat koníčkům. A stále mám plno práce. Přitom mě trápí jen jedna věc – Zákon o ochraně osobních údajů. Myslím si, že někdy až moc omezuje a že zápisy, ve kterých nezaznamenáte žádná data, nebudou mít pro budoucí pokolení velký význam.