Historické zápisy uvádějí, že Kájov měl v roce 1910 pouhých 39 obyvatel a sedm domů. Dnes překročil počet lidí, kteří zde trvale žijí, 1700, nových domů se zde postavilo už mnoho a stavět se bude dál.

Vedení obce totiž už v roce 1998 vsadilo na rozvoj a rozšíření Kájova. A podle všeho se trefilo do černého, protože výhod má v tomto směru obec několik.

Asi nejlépe je charakterizuje jedna z místních obyvatelek, Jana Jakubcová: „Když vedla hlavní silnice obcí, byl tu nepříjemný hluk. Teď, co je postavený obchvat, máme tady klid. Do Krumlova je to coby kamenem dohodil, jsou tu tři obchody, tři restaurace, škola, školka, dobré spojení autobusem i vlakem, co víc si přát?“

První písemná zmínka o obci se datuje z roku 1263. Přemysl Otakar II. ji daroval klášteru Zlatá Koruna. Po zrušení kláštera připadl Kájov roku 1785 panství Český Krumlov.

Vývoj názvu není jednoznačný, protože spolehlivý historický výklad se nezachoval. S velkou pravděpodobností je odvozen od káti se a kajícího se poustevníka.

Vývoj názvu: 1263 – Kayow, 1369 – Gayow, 1696 – Gojau, 1720 – Koyau, 1841 – Gojau, Kojau (Kágow)

Kájov se společně s Dolním Třebonínem stal za poslední roky útočištěm mnoha lidí, kteří se rozhodli vystěhovat z rušného Českého Krumlova a postavit si v klidu venkova vlastní dům.

„Výstavba není jen záležitost centra obce,“ míní starosta Miroslav Červ, „v naší zóně bylo postaveno 64 domů, další vznikají na soukromé zóně. Dalších 15 domů se postavilo v Kladném, šest v Křenově a další domy nám rostou v Mezipotočí, Lazci i Kladenském Rovném.“

V současné době se připravuje další zástavba zhruba devadesáti nových domů ve směru na Boletice a nová čistička odpadních vod.

„Žádostí o parcely máme spoustu,“ dodal starosta s tím, že nejdůležitějším krokem pro obec bude nyní takzvané zasíťování budoucích parcel. A to bude vyžadovat tolik peněz, že bez získání dotace nemá smysl zatím v tomto směru pokračovat. „To bychom zadlužili obec na mnoho let a to nechceme,“ shrnul Miroslav Červ.

Kájovský poklad: Madona s Ježíškem

Zázračná madona kájovská byla a je tak obdivovanou sochou, že si i krumlovští farníci dlouhá léta přáli, aby alespoň jednu noc v roce byla s nimi v Českém Krumlově. A stalo se.

Každoročně ji nejméně procesí věřících z Kájova doprovodilo na cestě do města a druhý den poté zase zpět. Tato tradice skončila až v devadesátých letech minulého století.

Ovšem i noví obyvatelé s sebou přinášejí peníze. Dnes, v době hospodářské recese, se všechny obce a města potýkají s poklesem příjmů do obecních pokladen. Kájov má ovšem velkou výhodu.

Pokles příjmů z odvedených daní jej sice také postihl, ale vzhledem k tomu, že se sem stěhují stále noví a noví lidé, pak je možné říci, že obecní kasa je stále na svém.

Na poutě docházely desítky tisíc lidí

O přesném původu názvu poutního místa Kájova chybí spolehlivý písemný pramen. Název se podle všeho nejpravděpodobněji odvozuje od slovesa „káti se“.

Jedna z legend tak vypráví o Kájově, jako místě, na kterém se usadil poustevník a kál se o samotě ze svých hříchů. Příběhu nahrává, že Kájov byl opravdu osamělým poutním místem. Ale jen dočasně. Několikrát do roka sem směřovaly davy lidí.

Mezi Českým Krumlovem a Kájovem totiž stálo 15 žulových sloupů s obrazy takzvaných růžencových tajemství. Tato poutní cesta končila v Kájově u kapličky, do které byl sveden pramen léčivé vody zpod hlavního oltáře zdejšího kostela.

Jak uvádí historické zdroje, v první polovině 18. století přicházívalo na kájovské poutě až 40 tisíc lidí ročně! Poutě se pořádaly a ještě pořádají několikrát do roka, zpravidla na svátky vázané k mariánskému kultu.