Desítky let je dělila železná opona a neprostupné ostnaté dráty, nyní se scházejí a navzájem se učí. O kom je řeč? O lidech žijících na obou stranách česko-rakouské hranice v oblasti Dolnodvořišťska.

V pátek se v tělocvičně Základní školy v Dolním Dvořišti konalo další setkání rodičů a dětí z obou stran hranic.

„Začali jsme 15. ledna, takže už pořádáme páté setkání,“ přiblížila ředitelka školy Zuzana Malá s tím, že pravidelnou náplní akcí bývá spojení her, poznávání se a vzájemné výuky obou řečí, tedy češtiny i rakouské němčiny.

Zájem i úspěch

Podnět vyšel z Rakouska. „Žijeme v Rainbachu, což je kousek od hranic a v dnešní době je dobré umět obě dvě řeči. Má to smysl pro budoucnost jak dětí, tak i dospělých,“ řekla v pátek Gerlinde Klopfová.

Ta přišla s námětem na setkávání a společně s Rudolfem Bayleitnerem se obrátili směrem k Dolnímu Dvořišti, kde nápad uvítali v místní škole. Od té doby každých čtrnáct dní přijíždí z rakouských obcí u hranic mezi šesti až deseti rodinami s dětmi a kromě společných her různého typu chystají do budoucna i společné výlety.

Připravit setkání tak, aby vcelku nenápadně skloubilo radost, hru i poznání, bývá oříšek. Věkové rozpětí dětí se totiž pohybuje od tří do sedmi let.

„Začali jsme tématem rodiny, přidali jsme čísla, barvy, zvířata a snažíme se spojit vše i pohybovými aktivitami,“ okomentovala jedna z vyučujících Leona Marečková. „I kdyby měly děti spolu jenom kamarádit, tak si myslím, že je to úspěch,“ dodala ke smyslu celé akce.

A co samotné děti? Jak například předvedla Maruška Mocková, znalosti názvů zvířat v němčině jí už naprosto nedělají problémy. A nejen ty. Ví už přesně, jak se německy řekne bratr, maminka, taťka a další nejbližší.

„Zatím jsme nevynechali ani jednou a myslím, že se nám znalost sebe navzájem i jazyk bude opravdu hodit,“ dodala její maminka Marie Mocková.