Dvěma diplomy za studium Univerzity třetího věku na českobudějovické Jihočeské univerzitě se už může prokázat Marie Nollová. A za tři roky, pokud půjde vše podle plánu, přibude další, třetí. Proč?

„Celý život jsem učila češtinu a dějepis. Když jsem před dvanácti lety odešla do důchodu, měla jsem najednou více času a mohla být užitečná v několika organizacích hlavně seniorům,“ vrací se Marie o pár let zpět. Před deseti roky se zapojila do činnosti Krajské rady seniorů Jihočeského kraje (KRSJčK), dnes je jednou z místopředsedů a jako bývalý pedagog se zaměřuje na vzdělávání seniorů. Od založení Seniorského senátu města České Budějovice, poradního orgánu rady města, v něm působí dosud; nejprve za Akademický klub třetího věku Aktiv, poslední šest let za Krajskou radu seniorů JčK.

JAK V DOBĚ CORONY?

Dnes nepřekvapí, že penzisté neodcházejí na „vejminek“, aby v klidu dožili. Naopak, mnozí naplno rozjedou své dříve zaměstnáním upozaďované tužby, plány a záliby. Marie Nollová se kromě jiných aktivit dala na studium. Osvědčení za úspěšné absolvování šestisemestrových programů má z Filozofické a Teologické fakulty Jihočeské univerzity. Letos Marie zahájila další na filozofické fakultě, jež otevřela na jaře druhý studijní cyklus Univerzity 3. věku (U3V) a celoživotního vzdělávání (CŽV) s názvem Češi a Němci v srdci Evropy, historie, jazyk, kultura. Ale po první přednášce muselo být studium přerušeno kvůli pandemii. Zatímco denní studenti přešli na distanční studium, seniorům zůstalo jenom přání a odhodlání začít znovu v zimním semestru. V říjnu studium skutečně opět začalo, ale uskutečnila se pouze jedna přednáška a prezenční studium bylo znovu přerušeno.

Jak říká Marie Nollová, v této situaci studenty U3V a CŽV potěšila možnost zapojit se do distančního studia spolus denními studenty. „Ti odvážnější senioři nabídky vy-užili a utvořili smíšené studijní týmy, což pro ně znamená zapojovat se do diskuzí s mladými a stejně jako oni se doma na ně připravovat podle zadání přednášejícího. Ti váhavější zůstali mimo, ale po nabídce distančního studia pouze pro U3V a CŽV se připojili i oni a už mají dvě přednášky za sebou,“ referuje Marie, jak i ona pokračuje v rozšiřování si vědomostí.

„Vstřícnost filozofické fakulty nás seniory moc příjemně překvapila a velmi oceňujeme přístup a veškerý servis, kterého se nám dostává ze strany fakulty. Navíc nám zasílají i zvukové záznamy jednotlivých přednášek. Máme tak možnost poslechnout si konkrétní přednášku doma jednou, nebo i několikrát, dělat si v klidu poznámky, přemýšlet o probíraném tématu, dohledávat si doplňující informace, zkrátka studovat v klidu domova,“ kvituje studující Marie. „V době, kdy jsou senioři vyzýváni k tomu, aby své domovy opouštěli jen na nezbytně nutnou dobu, je umožnění distančního studia výborným nápadem a chvályhodným činem.“

Univerzitu třetího věku mohou bez dojíždění do krajského města už pár let navštěvovat zájemci v Prachaticích, od loňska v Táboře a znovu se asi otevře v Písku. Ale ani po dokončení studia, jemuž předchází obhájení seminární práce po každém semestru, se mohou senioři v rámci Klubu absolventů U3V pravidelně účastnit kvalitních přednášek, na kterých se podílejí vyučující z teologické i zdravotně sociální fakulty.

SENIOR FOTO 2020

V oblíbené fotografické soutěži pro seniory pořádané KRSJčK prošlo na podzim Marii „rukama“ 487 fotek. „I když se tentokrát kvůli pandemii neúčastnili školáci, krásných záběrů nám přišlo nevíce za dobu pořádání soutěže. Porota vedená známým českobudějovickým fotografem Milanem Biderem vybrala 80 snímků, které budou v lednu vystaveny v Jihočeské vědecké knihovně. Na slavnostní vernisáži oceníme a odměníme 15 nejlepších autorů. Některé fotografie tvoří připravený nástěnný kalendář,“ rekapituluje Marie.

A čemu se Marie věnuje doma? Radost jí dělají tři malá vnoučátka. V televizi si s oblibou pustí historické filmy a dokumenty. „Ráda sleduji detektivky a westerny a po dopadení padouchů mám dobrý pocit, že spravedlnost má navrch.“ Přestože se Marie vidí „jako normální stařena sešlá věkem“, její elán a chuť do rozličných aktivit jsou obdivuhodné. „S partou kamarádek jezdíme do Rakouska na vý-šlapy nebo se přesouváme lodí z místa na místo. Takto bychom chtěly postupně doplout až do Rumunska.“

CO UMÍ RUKAMA

Marie miluje ruční práce, takže k těm obvyklým se v důchodu naučila např. paličkovat krajky, tkát gobelíny a osvojila si patchworkovou techniku. Velkou vášní je jí také zahrada u chalupy na Soběslavsku, kde s manželem tráví část léta. A s nimi i 75letá suchozemská želva ze středoruských stepí Žofka. Marie se vždy diví, že venku po vypuštění z výběhu zamíří pokaždé na vyvýšené místo. V krabici na suchém lupení prospí v chladném špajzu chalupy celou zimu. „Když začnou kvést pampelišky, tak pro ni zajedeme. Má je moc ráda. Ta nás určitě přežije a syn, který Žofku dostal v deseti letech, o ni bude pečovat dál,“ přemítá s úsměvem Marie.