Dům, který funguje od letošního května, se stal útočištěm čtrnácti lidí, s nimiž se osud zrovna nepáral. Většina z nich má lehké mentální postižení. V chráněném bydlení, které provozuje Domov pro seniory Kaplice, dostali šanci postavit se na vlastní nohy a žít běžným způsobem života.

Mezi nimi také Maruška. Ve svém bytě 1+KK už má nachystaný maličký vánoční stromek, ve váze nazdobené chvojí a pod ním spoustu dárků s popisky, nechybí fotka z kaplického Mikuláše. Byteček ještě voní novotou a je jako ze škatulky.

Maruška žije v Chráněném bydlení Kaplice a je tam šťastná. Zaměstnaná je v kaplickém domově pro seniory.Maruška žije v Chráněném bydlení Kaplice a je tam šťastná. Zdroj: Deník/Zuzana GabajováMaruška se pochlubila pečlivě vyšívaným prostíráním s různými motivy: stromečkem, zvonky, svíčkou. „Kája už byl za mnou několikrát, prý jestli už pro něho mám toho pejska, tak se do toho konečně musím pustit,“ směje se, když popisuje, že o prostírání je zájem i mezi ostatními klienty chráněného bydlení. „Ale já to prostě všechno nestíhám!“ Její každé všední dopoledne totiž vyplňuje zaměstnání.

Za bydlení „ve vlastním“ je vděčná. „Já jsem strašně šťastná, že tu jsem, opravdu. Mají mě tu rádi, já mám ráda je. To není jako doma, tam to bylo horší,“ svěřila se poté, co se při loučení s každým láskyplně objala.

● Zřizovatelem chráněného bydlení je Jihočeský kraj, provozuje ho Domov pro seniory Kaplice a budova patří městu.

Bytů 1+KK, v jakém žije Maruška, je v domě na kaplickém náměstí deset, další čtyři pokoje jsou na patře komunitního bydlení. Tam je také společenská místnost: obývák, kuchyně a jídelna v jednom. Pár dnů před Vánoci, v době naší návštěvy, se tam sešlo osm klientů, aby tam strávili odpoledne. Někdo sledoval pohádku v televizi, jiní hráli s asistentkou pexeso.

Asistentky mají klienti v Kaplici k ruce čtyřiadvacet hodin denně. Ty jsou jejich mostem k běžnému životu, nad kterým většina z nás ani nepřemýšlí. Asistence je zapotřebí také např. při kontaktu s úřady, při návštěvách lékařů nebo při zprostředkování zaměstnání. „Je to tu jako doma, jsme jedna velká rodina, se vším, co k tomu patří,“ přiblížila vedoucí chráněného bydlení Patricie Frnková. „Klienti spolu vycházejí celkem dobře, někdy to zaskřípe, prostě jako všude jinde.“

Senioři z hornoplánského domova důchodců si užili plavbu po Lipně na výletní lodi Smetana.
Ježíškova vnoučata: senioři z Horní Plané dostali dárek, vyrazili lodí na Lipno

Přiblížila také, jak to tam chodí za běžného dne. „Na ráno mají většinou nastavené budíky, když jdou do práce, my na ně dohlížíme, aby opravdu vstali a nasnídali se. Obědy nám sem dováží z domova pro seniory a snídaně a večeři si dělá někdo sám, někdo společně, jak má kdo náladu a na co má chuť. S nákupy to je podobně, někdo si dojde nakoupit sám, někdo s asistentkou, někdy vyrazíme na hromadný nákup.“

I denní program je v bydlení pestrý. „Jezdíme autobusem na plovárnu do Budějovic, chodíme do kina, každý den cvičíme, máme výtvarné činnosti, výletujeme,“ vyjmenovala vedoucí.

Chráněného bydlení Kaplice. Na snímku Kája s vedoucí chráněného bydlení Patricií Frnkovou (vpravo) a ředitelkou Domova pro seniory Kaplice Vladimírou Holczerovou.Chráněného bydlení Kaplice. Na snímku Kája s vedoucí chráněného bydlení Patricií Frnkovou (vpravo) a ředitelkou Domova pro seniory Kaplice Vladimírou Holczerovou.Zdroj: Deník/Zuzana Gabajová„Já nejradši chodím ven,“ zapojil se do hovoru Kája. Ten našel zaměstnání v kaplických technických službách, kde pracuje od září. „Každou středu taky chodím za panem farářem do kostela, pomáhám tam, dělám, co mi řekne.“

Na Vánoce v bydlení zůstane asi sedm klientů, ostatní stráví svátky v rodinách. „Bude tu s nimi asistentka, připravíme si slavnostní večeři, salát, kapr, dárky pod stromečkem, prostě klasické Vánoce. A už teď pečeme cukroví, máme spoustu druhů,“ doplnila asistentka Dana Tichá.

Důležitá je práce i kontakt s lidmi

Že je chráněné bydlení v samotném centru města, a ne někde na periferii, oceňuje Vladimíra Holczerová, ředitelka Domova pro seniory, který chráněné bydlení provozuje. „Skupina není vyčleněná, jako to bylo dřív, jsou součástí života města. I komunita ve městě je dobře přijala, není to nic, co by bylo rušivé, spíš naopak. Jsou přínosem i v zaměstnání. S ředitelem Technických služeb Kaplice jsme se shodli na tom, že když se svou činnost naučí, dělají ji pečlivě a je na ně spolehnutí. Jsou samozřejmě dny, kdy se jim do práce nechce, ale i s tím musíme počítat.“

I sami klienti jsou pro město přínosem. „Není to žádná charita, přinášejí bonus vlastní práce, byť třeba s vyšším dohledem ze strany zaměstnavatele, ale tady se to zvládlo perfektně,“ hodnotí ředitelka. „Teď při sněhové kalamitě dostali naši kluci na starosti náměstí, vzali si to za své a poctivě uklízeli.“

Že se v Kaplici podařilo zaměstnat devět klientů chráněného bydlení, považuje Dana Pokorná, která má v organizaci na starosti sociálně-právní agendu, za malý zázrak. „Právě to je hlavní smysl chráněného bydlení. Jde o to, naučit lidi s postižením samostatně žít. Je to ale velmi dlouhý proces,“ upozornila. „Musí zvládnout samostatně bydlet, učí se uklízet, vyprat si, uvařit si, nakoupit, hospodařit s penězi. A součástí toho je právě zaměstnání.“

„Jde hlavně o to, aby naši klienti měli smysl života,“ doplnila ředitelka. „Vydělají si nejen nějaké peníze a něco si koupí, ale hlavně získají pocit, že se na něco těší, a vědí, že jsou užiteční.“

Hanka Šustrová (2. zleva) z ICOSu Český Krumlov s kolegyněmi a loňské dárky pro opuštěné seniory. Letos bude balíčků o poznání víc.
ICOS v Krumlově chystá dárky pro opuštěné seniory. Schází drogerie a potraviny

Tím, kdo zprostředkoval možnost chodit do práce – a tím být užitečný – hned několika klientům chráněného bydlení, je Jiří Zevl, jednatel kaplických technických služeb. „Celoživotně jsem přesvědčený o tom, že lidi si mají pomáhat. A pomáhat slabším je pro ty, kdo mají tu možnost, z mého pohledu přímo povinnost,“ objasnil. „Jsem křesťan a mám to v životě takhle nastavené. Když jsem se dozvěděl o projektu chráněného bydlení a zároveň jsem potřeboval pracovní síly na úklid města a na údržbu zeleně, neváhal jsem a zaměstnal jsem je. První byli Karel a Ervín. Má je na starosti náš vedoucí provozu Martin Matoušek, který se jim od začátku věnoval až s otcovskou péčí. Oba se osvědčili a stali se platnými členy našeho kolektivu, což prokázali i při nedávné sněhové kalamitě.“

„Rozhodl jsem se proto zaměstnat ještě další dva klienty chráněného bydlení a opravdu mě těší, že spolupráce funguje,“ dodal Jiří Zevl. „Moc rád jsem podal všem čtyřem, teď už kolegům, v tíživé životní situaci pomocnou ruku. Pomůže jim to v tom, aby se mohli zařadit do společnosti, standardně fungovat a chodit každý den do práce, která je těší.“

Kaplice je první v regionu, podobné služby tu chyběly

„Nabyla jsem dojmu, jako by v našem okrese byly pouze domy pro seniory a ubytovny. Pobytové služby tohoto typu tady nejsou, částečně je suplují např. městské ambulantní služby, ale ty logicky nemohou pokrýt to, co je potřeba. Kaplice je první vlaštovkou a uvidíme, co bude dál,“ řekla sociální pracovnice Dana Pokorná s tím, že podněty ke zřizování služeb typu chráněného bydlení by měly vycházet z obcí a měst.

Neméně důležité je ale i to, aby měli lidé z chráněného bydlení kam odejít. Aby se pro ně našel vhodný sociální byt. „To už ovšem není úkol pro nás, ale pro města a obce, aby dokázaly nabídnout sociální byty,“ upozornila Vladimíra Holczerová. „To je proces na léta. Města musí myslet nejen na seniory, ale i na mladší lidi s postižením. A nejde jen o postižení mentální, ale i třeba o bezbariérové bydlení pro tělesně postižené. V úvahu je třeba vzít také vysokou cenu běžných nájmů, které jsou pro tyto lidi nedosažitelné. A měli bychom si uvědomit, že k úrazu nebo jiné nešťastné události dojde snadno. Něco takového se může přihodit každému z nás.“