Lehnout si k vodě s knihou, vyhřívat se v paprscích slunce a občas v peřejích zchladit rozpálené tělo, takovou představu o dovolené má zřejmě většina lidí. Ne tak Ivana Linhová z Českých Budějovic, jež v každé volné chvíli k vodě vyráží s rybářským prutem a zásobou umělých mušek.

„Najít si čas je ale stále těžší. Zvláště teď, když už jsem babičkou a táhne mě to k vnoučatům,“ říká Ivana Linhová, jež v těchto dnech prověřuje své rybářské dovednosti coby kapitánka jediného ženského družstva zápolícího na právě probíhajícím Mistrovství Evropy v lovu ryb na umělou mušku, které se na Českokrumlovsku koná do neděle.

„Pro mě i mé kamarádky je to velká čest, že nás na takto prestižní soutěž Český rybářský svaz nominoval. Je to vůbec poprvé, co se něco takového podařilo,“ oceňuje rybářka, jež posbírala několik titulů mistryně republiky v muškaření na řece i jezeře. „Republikové mistrovství byla zatím nejvyšší meta, které jsem dosáhla. Nominovat se do vyšších soutěží je pro ženy těžké, protože chlapi jsou zkrátka lepší a my musíme poměřovat síly s nimi. Například mistrovství Evropy pouze pro ženské týmy totiž neexistuje,“ vysvětluje Ivana Linhová.

A jak si vysvětluje to, že muži jsou v tomto sportu lepší?

„Mají to dané už fyzicky. Spát pět šest hodin denně a pak se celý den brodit v tekoucí vodě, to není zrovna procházka růžovým sadem. Navíc chlapi mají hodně natrénováno; ženské to přece jen táhne více ke svým rodinám. A svou roli může sehrát i vybavení. Asi si dovedete představit ženu, která stojí před rozhodnutím, jestli si pořídit nový prut, anebo nové boty,“ směje se Ivana Linhová, která si k muškaření našla cestu před čtrnácti lety coby pracovnice Českého rybářského svazu.

„Nejdříve jsem s kluky začala jezdit na závody jako členka organizačního týmu. Přitom jsem se dívala, jak to chlapům jde, a pak jsem si řekla, že to chci také zkusit. Od té doby mě to už nepustilo,“ oživuje vzpomínky na své rybářské začátky Ivana Linhová. Od mládí se věnovala mnoha sportům, teď už ale zbývá čas pouze na muškaření.

„Najít si volnou chvíli na to, abych mohla vyrazit k vodě, je zvláště v poslední době opravdu hodně těžké. Přitom tréninky jsou potřeba. Říká se totiž, že muškaření se člověk učí celý život, stále má co poznávat,“ podotýká rybářka, jež si velmi váží podpory, kterou od svých mužských soupeřů na závodech vnímá. Snad i díky ní nevidí šance ženského týmu na úspěch v mistrovské soutěži úplně černě. „Držím se ale raději při zemi, na rozdíl od ostatních děvčat jsem si dala velmi nízkou metu, a sice neskončit poslední,“ usmívá se Ivana Linhová.

Vltavou kolem Rožmberka a Vyššího Brodu, kde se mistrovství také koná, je prý odkojená. Nikdy však není dopředu jasné, jaké nástrahy rybářům řeka připraví. „Hodně záleží na štěstí, který úsek řeky si vylosujete a kdy na něj půjdete - jestli první den na neochytané ryby, anebo až ten poslední, kdy už budou ryby spíchané a neochotné vystartovat po mušce. I tak se ale pro úspěch budeme snažit udělat maximum,“ doplňuje rozhodně nadšená rybářka.
Muškaření propadla opravdu naplno; jít a sednout si s prutem na několik hodin denně k vodě Ivanu Linhovou neláká.

„Párkrát jsem si zkusila rybařit na přívlač, ale nijak mě to nechytlo. A kaprařům říkám bobkaři.“