Všichni ho znali, jak čiperně pádí ulicemi Českého Krumlova a jeho bedlivému zraku neunikne žádná novinka ani nešvar. Zdálo se, že přibývající roky pro něho nic neznamenají.

Až v posledních dnech ho síly opustily. Inženýr Karel Podruh, sportovec, bývalý trenér, sportovní funkcionář, letitý dopisovatel Českokrumlovského deníku, ale také „pétépák", zemřel ve věku 91 let.

„Pro mě je Karel Podruh strašně fajn člověk," říká starosta Českého Krumlova Dalibor Carda. „Potkával jsem ho pořád. Už jako volejbalista, kdy vedli mé první kroky na kurty, kterým tehdy Karel Podruh dělal správce. Pořád sportoval, hrál s námi fotbal a až do poslední chvíle dokázal sledovat život ve městě a rozumně ho glosovat, ať už pozitivně nebo negativně. Byl jsem rád, že mě často pochválil, ale nezapomněl mi i připomenout, co je třeba napravit, nebo udělat jinak – to je pro mě pan Podruh."

Karel Podruh se narodil v Českém Krumlově a odešel z něho jenom na sedm válečných let po útěku ze zabraného českého pohraničí. Stavební průmyslovku vystudoval při petrolejové lampě v domku v Hluboké nad Vltavou, po maturitě v roce 1944 byl totálně nasazen v plzeňské škodovce. Tam zažil několik náletů.

V letech 1945 až 1950 absolvoval v Praze vysokou školu pozemního stavitelství. To už bylo po komunistickém únorovém puči a protože se Karel Podruh účastnil pochodu vysokoškoláků na podporu prezidenta Edvarda Beneše a navíc emigrovali jeho dva bratři, ocitl se v právě vytvořených Vojenských táborech nucených prací u pomocných technických praporů (PTP) – fáral v ostravských dolech. Do civilu se vrátil po 26 měsících.

Karel Podruh se však zapojil do Obrodného procesu Pražského jara a napsal kritický článek v den vpádu okupačních vojsk v srpnu 1968 - a dostal nálepku kontrarevolucionáře. Přišel o zaměstnání a 11 let až do důchodu dojížděl za prací do Mostu.

Poslední rozloučení se koná v českokrumlovské obřadní síni v úterý 25. října od 11 hodin.