Zažil v Praze sametovou revoluci a účastnil se jí. Po dokončení studia filologie u nás už zůstal. Po třiceti letech Chile za svůj domov již nepovažuje. „Vracím se tam. Ale vzhledem k tomu, že už v Chile nežiji dlouho, nemám niterní potřebu tam být,“ uvažuje Jorge Zúñiga Pavlov.

V současné době přejíždí mezi Prahou, kde pracuje, a Českým Krumlovem. „Toužil jsem s mít nějaké své konkrétní místo, a právě Krumlov byl pokus se někde definitivně usadit,“ vysvětluje muž, který je už od mala zvyklý na neustálé stěhování.

V Českém Krumlově pořádá Jorge Zúñiga Pavlov pro okruh svých přátel autorská čtení, zve si domů zajímavé hosty spjaté s literaturou. Sám je také literárně aktivní. Psával česky do novin a je autorem dvou knižních titulů přeložených do češtiny. V roce 2005 vydal knihu Stěhování a jiné po(c)hyby, autobiografické povídky o zahraničních studentech, o Chilanech v Paříži, o Praze v 90. letech, atd. V roce 2006 mu vyšla kniha La Casa Blů: Historky z jihoamerického podsvětí. „Snažím se reflektovat tenhle život a realitu,“ říká a přibližuje úskalí své literární tvorby: „V jistém slova smyslu, se cítím jako Čech, který píše cizím jazykem.“ Kromě novinových příspěvků jsou jeho texty ve španělštině. Literární jazyk musí být podle něj totiž poněkud osobnější. „Dostal jsem se do situace, že jsem kvůli překladu drahý,“ říká. Před nedávnem na tento problém narazil se svou poslední dosud nevydanou knihou Babylon. Čeština v příběhu ze studentských kolejích slouží jako společný jazyk i mezi cizinci. „Nebýt tohoto společného prajazyka, nikdy bych nemluvil třeba se Syřanem nebo Etiopanem,“ vykládá ústřední metaforu titulu, která vychází ze zkušeností z dob jeho studií v Praze, kdy angličtina nebyla ještě tak obvyklá.

Za dobu, kterou v České republice žije, měl dost příležitost sledovat Čechy. Jací podle něho vlastně jsme? „Konzervativní,“ jmenuje ihned vlastnost, která mu moc nesedí. Zato si váží toho, že každý něco umí.

„Máte celou škálu činností pěstovaných od malička. To mi přijde moc zajímavé na to, jak jste malý národ,“ poukazuje. Vnímá ale i něco jiného. „Jako malý národ se ale bojíte ostatních. A ten strach je natolik silný prvek ve společnosti, že ho dokonce i politici velmi často používají k manipulaci,“ myslí si spisovatelz Českého Krumlova.