Jedinečnou příležitost získat svou vlastní originální péefku umožnili všem zájemcům o víkendu zaměstnanci Musea Fotoateliér Seidel. A tak se před dobovým, malovaným plátěným pozadím se zimním motivem střídali obyvatelé regionu všeho věku.

Získaný snímek dýchal nostalgií minulých časů, což dokresloval malebný secesní rámeček kolem černobílé fotografie s nápisem PF 2011.

S vyhledáním příslušného dobového oblečení si dali práci například manželé Šítalovi z Dolního Třebonína, kteří dobově oblékli i svou dvouletou dcerušku Šarlotku. „Přišli jsme, protože já mám vášeň pro staré fotografie a protože tento snímek bude originální a zvláštní, “ říkala s úsměvem Irena Šítalová.

„Vše, co máme na sobě, jsme našli doma v šatníku. Volili jsme vyloženě oblečení vhodné na lyže a saně,“ doplnil manžel Stanislav.

Právě dřevěné saně a staré lyže, vše původní rekvizity používané ve Fotoateliéru Seidel, zimní snímek doplňovaly.

„My to chystáme jako překvapení,“ smály se dvě kamarádky z Krumlova, které proto nemůžeme jmenovat. „Na focení jsme se připravovaly. Generálka se konala u nás v bytě. Chystaly jsme nejenom doplňky, ale i pózy. To víte, že jsme si přitom užily legrace.“

Dojem zasněžené krajiny v Seidlově ateliéru zyvšovalo i chladno, které tam vládlo. Horko bylo jenom Petru Hudičákovi, který skupinky, rodiny či jednotlivce fotografoval. Na leccos je zvyklý, ale doplněk, který si s sebou přinesla parta mužů v nejlepších letech, ho přece jenom překvapil. „Tak ten kámen, co měli s sebou, jsem nějak nepochopil,“ podotkl s úsměvem Petr Hudičák.

To se přišli zvěčnit se svým logem a symbolem přátelé žebříkového kamene z Křemže. V ruce třímali kámen, který byl kusem skály z Kletě.

„Kamen je z třetihor, ale ten podstavec je čerstvý,“ říkal předseda Jan Mejzlík. „Přilepili jsme ho, než jsme sem šli. A teď to vše půjdeme probrat do hospody, kde budeme mít výroční schůzi,“ smáli se tito čtyři členové, které Společnost žebříkového kamene má.

Pěkný důvod k návštěvě Seidlova fotoateliéru měla i další rodina z Krumlova. „Dnešní focení máme jako dárek k 30. výročí svatby. Chystali jsme se sem už několikrát, až dneska jsme se konečně rozhoupali. Jsme tu poprvé,“ svěřili se Dana a František Mičanovi.

Zajímavý je příběh plátna, před kterým se zájemci nechávali fotografovat.

„My jsme dlouho nevěděli, co je zabaleno v jednom balíku. Měli jsme ho schovaný, při stěhování byl zaevidován a pak jsme si s odborníkem, panem Klimentem z Národního technického muzea, řekli, že ho konečně rozbalíme,“ vyprávěl manažer Projektu Fotoateliér Seidel Petr Hudičák.

„A před námi se objevilo ve velmi dokonalém stavu toto plátno. Navíc je atypické tím, že pokračuje až na zem, takže se jím dá pokrýt podlaha. Tím budí dokonalé zdání, že lidé opravdu stojí ve sněhu. Jenomže my jsme sníh na podlaze nahradili kobercem, protože si nemůžeme dovolit, aby někdo stoupal na takový historický materiál.“