Předválečné Velikonoce v Horní Plané měly svou zvláštnost. Velikonoční jízdu.

Vždy na Boží hod se na náměstí seřadili jezdci na koních a pak obřadním způsobem objížděli polnosti a pozemky. „To aby je uchránili před přírodními pohromami,“ zdůvodnila Alice Glaserová, etnografka Regionálního muzea v Českém Krumlově.

Ta při sobotním premiérovém Vajíčkovém dni v pobočce českokrumlovského muzea, hornoplánském Památníku Adalberta Stiftera, připomněla příchozím i další zvyklosti, které už odvál čas.

Lidé však neposlouchali naprázdno, za odborné asistence muzejní výtvarnice Lenky Kohoutkové si vyrobili vlastní originální kraslice. „Vejce zdobíme klasickou voskovou batikou buď jednobarevnou, nebo vícebarevnou,“ přiblížila Lenka Kohoutková. Doplnila, že pro menší návštěvníky Vajíčkového dne byly připraveny vystřihovánky, z nichž si děti vyrobily košíček na kraslice.

S návštěvností akce byla kustodka Stifterova památníku spokojena. „Už tu bylo přes sedmdesát lidí,“ hlásila Lenka Hůlková v době, kdy do skončení Vajíčkového dne zbývala zhruba hodina.

Mezi těmi, kdo si přišli nazdobit svou kraslici, která pak spolu s dalšími ozdobila světnici rodného domu Adalberta Stiftera, byla i Martina Pašková z Plzně. Ta špendlíkovou hlavičkou nanášela vosk na vajíčko spolu se svým synem Vojtěchem.

„Jsme v Horní Plané vůbec poprvé, vyrazili jsme sem na velikonoční prázdniny. Návštěvu památníku jsme proto spojili s účastí na této milé akci,“ vyprávěla Martina Pašková, jež i doma zdobí kraslice voskovou batikou. „Kromě toho barvím vajíčka v cibulových slupkách. Mám nejraději právě přírodní způsoby zdobení kraslic,“ podotkla Martina Pašková.

Do malování vajíčka se s vervou pustily také dvanáctiletá Kateřina Košková z Horní Plané a o rok starší Anna Štefflová z Brna, jež ve městě u Lipna pobývala na chalupě. „Vajíčka sice barvíme doma, ale chtěly jsme si to vyzkoušet taky tady, abychom jich měly dost pro koledníky,“ svěřily se dívky, zatímco etnografka Alice Glaserová připomněla další již téměř zapomenutou hornoplánskou velikonoční tradici.

A sice přípravu takzvaného velikonočního uzlu, které se vždy o svátcích zhostily mladé dívky. „Ty do šátku svým nápadníkům dávaly většinou škrabaná vejce, která si nechaly vyzdobit od malérečky,“ popsala Alice Glaserová s tím, že podle vážnosti vztahu i majetnosti rodiny, z níž dívka pocházela, se do uzlu přidávalo i pečivo, dražší látka na vestu, šátek na krk, případně také vyšívaná přednička nebo háčkovaný pytlík na tabák.