Maják Českých Budějovic. Magická hora, o které básník psal, že je velká modrá kočka, která leží nad budějovickou kotlinou. Podkletí, Kleť a Blanský les je krajinou malebnou a často malovanou. Málokterá jihočeská hora byla během 250 let historie krajinomalby tak často námětem obrazů jako Kleť. Inspiruje.

Krajinomalba jižních Čech má svá velká i zapomenutá jména. I proto vznikla kniha Kleť a Blanský les – obraz krajiny, krajina v obrazech. Obsahuje 101 barevných reprodukcí děl známých i znovuobjevovaných výtvarníků. Od Karla Valtera přes Otu Matouška, neznámého amatéra Antonína Bednáře po Renatu Štolbovou. K tomu kniha představuje krajinu a přírodu Blanského lesa.

Jak vzniklo jméno Kleť, je nejisté. Slovo Kletis pochází od Keltů, v zakládací listině zlatokorunského kláštera se 
v roce 1263 píše: ad montem 
Naklethi. Německý název zní Schöninger, z čehož vzešlo 
poetické 'hora krásná'.

Kniha Kleť a Blanský les – obraz krajiny, krajina v obrazech.Nápadná, zdaleka viditelná 
a obdivovaná, malíře vábí přes dvě století. Přitahují je mj. barevné a světelné efekty, za něž může postupný pokles mlhy do nižších pater Kletě. Nejdřív se hora dostávala na veduty, snad poprvé se objevila na barokním obrazu zlatokorunského kláštera z 80. let 18. století, který namaloval Tadeáš Schuegger. Jen krátce po něm se Podkletí věnoval Ferdinand Runk: oslovil ho Josef Schwarzenberg, aby pro něho zdokumentoval jeho rodové državy. Tolik prapočátky kleťomalby.

Malíře přitahuje i vrchol 
v nadmořské výšce 1084 metrů. Jeden z pikniků na Kleti namaloval v roce 1823 tehdy 14letý Bedřich Schwarzenberg, pozdější arcibiskup pražský. Dva roky nato byla postavena kamenná rozhledna, nejstarší 
v Čechách, která nejdřív sloužila jako sídlo protipožárních hlídek, ale brzy přišli turisté.

Jsou vidět Alpy, Dachstein 
i Grossglockner. V roce 1853 putoval Šumavou Ferdinand von Hochstetter, šéf vídeňského Muzea dějin přírody, a ve svých statích líčil, že výhled 
z věže na vrcholu je velkolepý. Nebo ještě jinak. „Ty balvany, na kterých rozhledna stojí, sem kdysi naházel čert, když boural skalní hrad. Zřejmě tu trochu straší, aspoň někteří by si to tak přáli,“ píše v knize architektka Kamila Žifčáková.

Hora Kleť vábí malíře přes dvě století. Na snímku plátno Krajina s Kletí, které v roce 1937 namaloval Ota Matoušek.

Těch, kterým Kleť očarovala štětce, je mnoho. Ale jen jeden vytvořil oslavu Podkletí. Budějovický rodák Adolf Träger, od jehož smrti uplynulo 26. ledna 50 let. Malíř, velký milovník 
a znalec Kletě i okolí, věnoval této krajině podstatnou část díla. Ať už maloval náladu letního žňového dne či Rájovské údolí. Venkovský ateliér si přenesl do Bohouškovic, často maloval na místě zvaném Pozděraz, u mlynáře Kirbise a na statku u Říčařů. V Podkletí si pořídil i letní byt. „Na vrchol Kletě chodil zpravidla jednou týdně. Svou dceru Jarmilu tam poprvé vzal v jejích třech letech,“ píše editor knihy Svatomír Mlčoch.

A zamilovávali se další. Ada Novák, u něhož graduje zobrazení oblohy, chvějivé tahy jeho štětce zdobí i obálku knihy. Ota Matoušek, který na plátnech zvěčnil jihočeská blata s Kletí, zimní mohutnost a osamělost hory či protáhlá mračna nad siluetou zalesněných hřbetů hor. Jan Krištof nechal před severním zimním panoramatem Kletě na zamrzlém Křemežském rybníku navždy kroužit několik dětských postaviček včetně svého syna. Od autora se v jižních Čechách dochovalo jen minimum děl, měl zákaz je vystavovat i prodávat.

Pláštěnka pro dva. Malířka Renata Štolbová maluje Kleť i společenství lidí, kteří k ní putují nebo pod ní žijí.Ani Karel Valter neodolal, jak dokládá kvaš Krajina – Kleť od Velešína. „Obraz je o to vzácnější, že v naprosté většině jeho krajinářské tvorby nelze místo malby konkrétně určit,“ říká Svatomír Mlčoch.

Jiná jména nejsou tak známá, ale jejich vášeň pro Podkletí silná. Antonín Bednář namaloval přes 300 obrazů z rodného Křemežska, na jednom putuje Kristus do Emauz, které mají podobu… Křemže. Svého malíře našel i Brloh, kde se narodil Josef Hošna. Vzpomíná na ves s potokem a zalesněnými kopci, na krásu přírody se skřivánkem nad hlavou. „Za podmraku kraj zasněný, 
v slunci zářivě zelený. U stodoly nebo v sadě za rodným domem se cítím šťastný,“ říká 88letý malíř. Z posledních generací pak šest jmen za všechny: Milana Andrlová, Jan Cihla, Boris Čepek, Jan Pešťák, Pavel Rožboud, Renata Štolbová.

Hora Kleť vábí malíře přes dvě století. Na snímku obraz Noční výstup, který namalovala Renata Štolbová.Kniha ale přináší mnohem víc než jen poctu malířům. Zmiňuje bělokámen, z něhož je horský masiv Blanského lesa vystavěn; vzácné ptáky, jako jsou datlík tříprstý a sýc rousný; čtenář se dozví, co je Společnost Žebříkového kamene 
i leccos o údolí Vltavy, jak „kolem pařátů hory proplouvá řeka“. Píše se o 25 letech CHKO, keltském oppidu na okraji kotliny u Třísova, o památkách, huti v Adolfově i o tom, jak se mezi roky 1826 a 2000 zvětšilo zastavěné území o 456 procent.

A hned na straně osm je nenápadný návod, jak tento čarokraj a jeho příběh poznat. Doporučuje architekt Vojtěch Storm. „Pro přehled je sice dobrý třeba nízký průlet nad krajinou, ale zážitek z prostoru, jeho objevování, je nejdokonalejší pěším procházením.“

Kolektiv autorů: Kleť a Blanský les – obraz krajiny, krajina v obrazech. 
116 stran, Český svaz ochránců přírody, České Budějovice, 2014, 599 Kč.

"Čouhá odevšad"„Kleť. Čouhá odevšad. Zpoza všeho na nás zírá. Jak kůň. Někdo tvrdí, že je to ležící kočka 
s hlavou podepřenou packami. Jiní, že je to spící drak s mnoha končetinami, jejichž prsty se rozbíhají do krajiny a vytvářejí tak na silnici ty překrásně houpavé zatáčky. Pro Budějčáky je Kleť kulisa vhodná k zarámování výhledů z okna při zimních západech slunce. Sedí, civí a přemítají, o kolik slunce od minula pokročilo na své cestě k severu 
a co je to za strom tam nalevo od vrcholu (je to javor).“
Kamila Žifčáková