Jiřinu Kostkovou těší, že zájem o knihovnu a její knihy neupadá.

Jak to vypadá se čtenáři knihovny, neodvrací se v elektronické éře od klasických tištěných knih?
Nám naštěstí čtenáři přibývají. Nejsou to žádné velké cifry, ale každý rok je jich víc. I v dětském oddělení, a to nás těší nejvíc. I navzdory šílenému technickému pokroku lidé do knihovny stále chodí – snad i rádi. Pravda je, že je za tím spousta práce. Teď k nám zrovna chodí každý den některá ze školek, už v takto raném věku se musí začít s osvětou. Také hodně maminek, které chodí s dětmi, ještě předškoláky – a je to prima. V tuto dobu přicházejí rovněž všechny třídy prvňáků, kteří budou pasováni na čtenáře v červnu, každý od nás dostane svoji knížku. Se všemi školami a školkami je velmi dobrá spolupráce.

Jak dlouho v knihovně pracujete, utkvěli vám v paměti někteří ze čtenářů?
Nastoupila jsem do knihovny 1.1.1980 a od té doby v knihovnictví pracuji. Až mne to zarazilo (smích).
Teď chodí do knihovny každý půjčovní den kolem 100 lidí do oddělení pro dospělé, Dětí kolem čtyřiceti. Momentální období nám přeje. Nejsou zahrádky, počasí nic moc, a lidi čtou, s knížkou se přenesete na chvíli do jiného světa, záleží na žánru, na jaký máte náladu. Musím hodně pochválit můj pracovní kolektiv, jak v dětském oddělení, tak v dospělém. Prosazuji individuální péči pro každého. Děvčata jsou nápaditá a šikovná, takže i akce, které děláme, jsou hodně jejich práce. Jsem s nimi moc spokojená.
Hodně vstříc nám vychází město, kde jsou osvícení představitelé. V každé kanceláři někdo čte. Máme peníze na nákup nových knížek a je prima, když nakupujeme knížky a oni už ví, komu ji dají jako první.

Máte pro čtenáře k dispozici nějaké moderní novinky – jako třeba elektronické knihy?
Byly doby, kdy razítko a čínská propiska představovaly vrchol techniky. I já jsem v té době byla už v knihovně. A pak vtrhla i k nám počítačová technika. Začátky byly krušné, všeho jsme se bály, valily oči, ale dneska to zvládáme tak nějak, že se nemusíme stydět, že jsme informační pracovníci. Elektronické knihy půjčujeme, ale zatím jenom poskytnuté z Krumlova. Už ale máme zakoupený program a začneme nakupovat a zpracovávat svoje.

Vaší knihovnu čeká významná změna – stěhování do jiných prostor. Jak se na to těšíte?
To je moje labutí píseň. Tak nazývám perspektivu nové knihovny. Už tomu, že se to uskuteční, skoro věřím. Připravený projekt je krásný. Ale dva neuskutečněné mám z nostalgie v šuplíku. Věřím však, že se nám to povede, věřím tomu. A bude to krásné. Nejen pro čtenáře ale pro všechny Kapličáky, děti i dospělé. Každý tam najde něco pro sebe, klid, pohodu, milé a vstřícné knihovnice, studovnu, internet, zklidnění, rady…
Pan starosta novou knihovnu nazval vznosně mediatékou. Půjdeme s technikou ruku v ruce, jdeme i teď, ale našich skalních čtenářů, kterých je nejvíc, se to nedotkne jako doteď. Knihovna zůstane knihovnou s převážně papírovými knížkami. Ať už jsou úplně nové, voňavé, čisťounké, které zpracovávám já a držím je jako první uživatel v ruce – toto privilegium jsem si ponechala – anebo s knížkami, které prošly mnohýma rukama, je to na nich vidět a to je pro ně vyznamenáním.

Jaké to je pracovat den co den mezi regály plnými knih – nezdá se vám o nich někdy?
Bylo a je to stále prima a baví mě to. A doufám, že ještě chvilku vydržím a všichni ostatní se mnou.