„Zlatou šupinu chápu jako kolektivní ocenění, protože bez snahy ostatních členů spolku bych tu cenu pravděpodobně nedostal," zdůraznil Radek Kocanda.

Co spolek dělá nyní po skončení sezony?
Spolu s rakouskými partnery připravujeme žádost o dotaci, abychom mohli pokračovat v projektu Zemské cesty z Českých Budějovic do Grein an der Donau, tedy na projektu od Malše k Dunaji.

Co plánujete dál?
Dlouhodobě se zabýváme hradem Pořešín, a teď bychom se rádi zaměřili na pořešínské podhradí. Chtěli bychom tam vybudovat vzory, jak mohlo vypadat podhradí středověkého hradu – to znamená ratejna (bydlení pro zemědělské pracovníky), stáje, seníky, chtěli bychom vytvořit štěpnici – čili vysadit středověké odrůdy ovocných stromů a podobně. A tím přiblížit, jak fungovalo i zázemí hradu.
Ale také chceme zahájit konzervaci hradu Sokolčí a vybudovat tam lávku pro pěší, která usnadní přístup na hrad. Na to by mělo navázat vyznačení stezky z Benešova nad Černou, což bude jedna z odboček ze Zemské stezky. Také začneme připravovat kalendář akcí na příští léto, takže se nenudíme.

Jak jste se vlastně k zájmu o histori dostal?
Původně jsem chtěl dělat kastelána pod správou Národního památkového ústavu. To se mi nepodařilo, tak jsem si řekl, proč se nepustit do něčeho, co mohu ovlivnit. A nejblíž mému bydlišti byl Pořešín. Tak jsem se do toho pustil a podařilo se mi získat hodně lidí, kteří nám pomáhají dodnes. A dnes dostávám nabídky na místa správců i od Národního památkového ústavu, což je milé, protože to svědčí o tom, že i ústav oceňuje, kam to náš spolek dotáhl.