Zuzana GabajováPotkali jste spřízněnou duši a chcete s ní strávit zbytek života? Chtěli byste si říct před svědky ano? Pokud jste oba stejného pohlaví, máte smůlu, manželství uzavřít nesmíte. Zákon je proti. Nezbude vám, než si požádat o registrované partnerství.

Někdo si možná řekne, že o nic nejde, kus papíru jako kus papíru. Ale partnerství s manželstvím nemá moc společného.

Je to trapné. Říkat někomu, že si nesmí vzít toho, koho miluje? A nejtrapnější je, že po smrti jednoho z partnerů ten druhý nemá nárok na vdovský důchod a jejich děti nedostanou důchod sirotčí.

„Dcera žije v registrovaném partnerství a porodila holčičku,“ svěřila se mi jedna babička. „Kdyby se dceři něco stalo, její partnerka na dcerku nemá žádný nárok, i když je to taky její máma. Podle zákona bych se jí musela ujmout já. To je naprostá šílenost, partnerka dcery by ani neměla nárok ji vídat!“ Partner si totiž, dí zákon, dítě toho druhého přiosvojit nesmí.

Jestli je něco diskriminace, tak tohle, a ukázková.

Přitom řešení je tak snadné. Stačí v občanském zákoníku nahradit „muže a ženu“ za „dvě osoby“ a hle, rázem tu máme „trvalý svazek dvou osob vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon“. A na tom, že „hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc“ se nic nezmění. Jen se oficiálně uzná, že láska si nevybírá.