Zuzana GabajováLipno bylo v obležení, přívoz ve Frymburku jezdil sem a tam a málem nestíhal cyklisty, pěší a auta převážet. Člověk by si řekl, že čtyřdenní volno uvítají hlavně hospodští. Obzvlášť na Lipensku, kde se dá pořádně vydělat jen pár měsíců v zimě a pár měsíců v létě. Po zbytek roku většina restaurací paběrkuje, anebo má rovnou zavřeno. A že se na to náležitě připraví, především personálně. V bývalém loveckém zámečku na Svatém Tomáši byla na Bílou sobotu hlava na hlavě. Jeden stolek se ale zrovna uvolnil, a tak jsme to riskli. „Riskli“ proto, že tamní obsluha ráda dává najevo, že host jejím pánem není. Výjimka z pravidla se nekonala. Po dvaceti minutách sezení na sucho následoval dotaz na číšníka, jestli by nemohl obsloužit i nás, když už obsluhuje ty, co přišli po nás. „Nezájem, máte smůlu! Beru to tak, jak to beru,“ odsekl a dál se nebavil. Smůlu má ale majitel restaurace. Přišel o pěkných pár stovek, spolu s námi odešel i další stůl. I třicet let po revoluci je to v Česku leckde jak v Cimrmanovi. „…odjakživa toužil stát se hostinským. Nejdřív si otevřel hospodu u silnice na Písek. Ale chodili mu tam lidi…“ Pokud někomu vadí, že mu do hospody chodí lidi, ať tam nepracuje a nekazí vzduch.