Zuzana KyselováZuzana KyselováZdroj: DeníkA kdo za to může? Sebekriticky si to přiznejme, především my sami. Svou nekázní. Nádherná solidarita národa z doby hromadného šití roušek je ta tam, solidarita s lidmi ohroženými covidem kupodivu nefunguje. A to přesto, že ani poměrně mladý člověk si nemůže být jistý tím, jak s ním případné onemocnění koronavirem zamává, a jestli tenhle zákeřný virus nenapadne naše děti, partnery či rodiče. Stejně tak nefunguje solidarita se živnostníky, kteří jsou teď v podnikání na nule. Řada lidí se sice vehementně dožaduje otevření provozoven a návratu k normálnímu životu, ale to hlavní, co je k tomu třeba – vydržet poctivě omezení a nosit respirátory – není ochotná respektovat. Například v Portugalsku, kde na tom ještě před nedávnem v počtu nakažených byli podstatně hůř než my, lidem vše pořádně vysvětlili, připomněli, jaké to bylo za hospodářské krize, poukázali na zatížení nemocnic. Zabralo to. V lidech to probudilo ochotu opatření dodržovat a nemocných výrazně ubylo. U nás hrozí, že péče v nemocnicích každým dnem zkolabuje, ale se zavilými odpůrci roušek to nehne.

Tak jsme na chvostu a postrachem světa. Kdo jak s čím zachází, s tím také schází. Nejvyšší čas začít používat zdravý selský rozum. Přestat se patlat v tom, co je a není povolené, co říká ten, zatímco druhý tvrdí opak, a důsledně chránit sám sebe a své blízké. A nechat se naočkovat. Jedině tak spatříme světlo na konci tunelu.