Zuzana KyselováProto, když se někde zabydlí bobr, je to senzace. Avšak pouze v první chvíli. Dokud člověk nezjistí, co je bobr – sympaťák z pohádek – za potvůrku. Před nedávnem se ukázalo, že si spokojeně žije na Vltavě u lověšického mostu a pochopitelně jeho pozornosti neuniklo Lipno, kde okupuje snad všechny jeho přítoky. Ba, našel si i Boleticko; občasné vojenské střelby a kanonády ho zřejmě nechávají v klidu.

Vltavou se nenápadně šíří dál. Žádný div, že to dělá vrásky na čele pracovníkům Povodí Vltavy, rybářům, ale i pracovníkům Správy CHKO Šumava. Bobr se totiž množí poměrně rychle a tak si hledá nová teritoria. Problém je, že je mistr ve stavění hrází a ty lidmi vytvořené, jež zadržují vodu rybníků, umí zničit tím, že je provrtá svými norami jak řešeto. Je tak přírodou naprogramován, dělá tedy, co musí. Při stavbě hrází dokáže přehryzat kmen až 70 cm v průměru. Šíření bobrů je tedy nutné bránit. Jejich přirozenými predátory jsou vlci, rysi a medvědi. Ti se ale k Vltavě, navzdory jejich úspěšné ochraně, hned tak nedostanou.

A tak se ironií osudu začíná naplňovat myslivecké heslo, které je rýpnutím do ekologů: Zabij bobra, zachráníš strom! I když ani tak nejde o ty stromy, bobr se nyní může lovit ve velké části jižních Čech. Bobrovi přece jen zůstal jeden predátor – člověk. Na něm je tam, kde je to třeba, bobry likvidovat.