Proč se za posledních dvacet let nepodařilo vyřešit i budoucnost otáčivého hlediště v zámecké zahradě?
Patnáct let to nikoho nezajímalo, protože jsme mezi sebou neměli v tomto ohledu žádný spor. Možná to zajímalo jen pár odborníků, kteří se zahradou zabývali. Ve chvíli, kdy se tento spor rozhořel a tady se to rozdělilo na dva nesmiřitelné tábory, které neuznávají názor toho druhého, pak z toho nemůže vzniknout nic dobrého.
Já jsem tehdy zažil kontrolu komisaře z UNESCO a ten o otáčivém hledišti nic neříkal. Tedy neříkal v tom smyslu, že by ho tam nechtěl. Sice v zahradě nebyla ještě vidět jeho  úplná podoba, ale díra do země a nějaká konstrukce, z níž bylo patrné, co tam vznikne za obludu, tam byly. Neřekl ale nic. Jediné, co ho zajímalo,  bylo, co budeme dělat s městskými domy v centru, které jsme tehdy jako město čerstvě získali do vlastnictví. A tehdy ho vysloveně zdvihlo ze židle, když jsme mu řekli, že ty domy rozprodáme. Okamžitě protestoval. Pak jsme jim ale dali ke studiu smlouvy, za jakých podmínek ten prodej proběhne. Asi týden je studovali a pak řekli OK.

Už jste pro Deník uvedl, že zápis Českého Krumlova na Seznam UNESCO byl tvrdě odpracovaný…
Navíc ona to není žádná legrace přesvědčit UNESCO o tom, že dané místo, v tomto případě Krumlov, je něčím výjimečný. A přesvědčit o tom generální zasedání UNESCO, kde sedí lidé z afrických, asijských zemí, z Jižní Ameriky a jiných částí světa, kteří tady v Evropě možná nikdy nebyli a hlasují o tom nebo přijímají rozhodnutí, že nějaký Krumlov bude přijat. Opravdu není jednoduché je přesvědčit.
Na druhou stranu skutečně nejsme žádný pupek světa, stačí ještě dnes vyjet dejme tomu 150 nebo i jen 50 kilometrů za hranice a o Krumlově tam nikdo nic neví.

Jak ale vysvětlit, že i po dvaceti letech zápis do UNESCO některým lidem může být…
…jedno?

Ano, ale někomu je to až třeba protivné…
Já jsem se tedy osobně s někým, komu je to protivné, nesetkal. Protivné to může být třeba nějakému developerovi, kterému nebylo možno vyhovět v jeho plánech, protože status památky UNESCO může mít přísnější památkářský pohled. Nebo to může být protivné někomu, kdo si řekne: Co já z toho cestovního ruchu mám, když se tu musím denně proplétat mezi asijskými zájezdy? Jenomže pozor, asijské zájezdy nejsou výsledkem zápisu v UNESCO, to vám garantuji.

Podle informací, které mám, do Krumlova jezdí převážná většina turistů, protože je zapsaný na Seznam UNESCO. Uvádějí to i někteří japonští turističtí průvodci…
Japonci možná. Ale pak je tu Čína a další. Jsem hluboce přesvědčen, že za to může určitá absence promyšlené politiky cestovního ruchu tady ve městě. To říkám naprosto vážně a nemyslím tím jenom radnici, ale i soukromé subjekty, které si v určité době, kdy se bály, že nebudou mít plné hotely, protože městem proběhla velká voda. Tak si na několik let dopředu nasmlouvaly asijské cestovky za naprosto dumpingové ceny. Tady začal ten boom několikahodinových a večerních návštěv asijských turistů. Co mohou vidět z města, když přijedou v šest večer, ubytují se, převlečou se do kostýmů, chvíli poskakují po městě, pak se navečeří a ráno jedou pryč?

To jsme ale odbočili. Proč je zařazení v UNESCO tedy některým lidem jedno?
Tomu, komu je to jedno, je jedno město obecně. Takových lidí je celá řada, byli a vždycky budou. Vemte si účast na volbách… Obecná politika a zájem o rozvoj je spoustě lidí lhostejná. Ale naopak si myslím, že ve chvíli, kdy město vstoupilo na prestižní seznam, přesvědčilo určitou část těch lidí, kterým to bylo jedno, že přece jen asi nežijí na nedůležitém místě.

Celý rozhovor si můžete přečíst v tištěné podobě čtvrtečního Českokrumlovského deníku.