Otáčivé hlediště v zahradě českokrumlovského zámku řeší nyní stejnou otázku jako Hamlet: být, či nebýt?
Celý problém se však narodil už během rekonstrukce točny na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století v úředních nesrovnalostech.
„Stále nás všichni označují jako likvidátory točny. Ale je jednoznačné, že tato stavba byla postavena na pozemku zahrady bez souhlasu správce a vlastníka tohoto pozemku. I proto byla točna zkoulaudovaná jako stavba dočasná,“ připomněl klíčový fakt Petr Pavelec, ředitel jihočeského Národního památkového ústavu (NPÚ) v Českých Budějovicích.
V kolaudačním rozhodnutí o stavbě (24. května 1993) skutečně stojí, že se povoluje užívání otáčivého hlediště a že stavba je kolaudovaná s časovým omezením do pěti let. Přesné odůvodnění, proč tomu tak je, ale chybí.
Pětiletá lhůta měla podle všeho nejspíše posloužit k vyjasnění úředních nesrovnalostí. Ale rozhodně to není jediný nedořešený termín.
Konec do konce roku
Pokud divadelníci v nadcházejících týdnech neprodlouží dohodu s NPÚ a pokud českokrumlovský stavební úřad neprodlouží užívání stavby, pak točna letošním rokem definitivně končí.
Scénář s prodlužováním se opakuje pravidelně posledních 15 let a všeobecně se předpokládá, že se tak stane i nyní.
Jednat musí majitel
Točna – stejně jako Jihočeské divadlo – patří magistrátu v Českých Budějovicích. Juraj Thoma, primátor krajské metropole říká svoje stanovisko zcela jasně.
„Nikdy jsme se nevzdali myšlenky na to, aby otáčivé hlediště zůstalo tam, kde je. Na tom trváme stále. Vzhledem k tomu, že pravomocné stavební povolení na stavbu otáčivého hlediště, které bylo vydáno a právní moci nabylo ještě před zápisem zámecké zahrady do seznamu UNESCO, budeme trvat na tom, že je to stavba, která má zůstat v zámecké zahradě. Jako její vlastníci povedeme jednání o uzavření nájemní smlouvy na dobu neurčitou a jsme připraveni zavázat se k realizaci nutných dílčích stavebních úprav.“
Právě zapsání na seznam kulturního dědictví UNESCO však dělá z turistické atrakce v zahradě zámku poněkud nepřehlednou a složitou záležitost. A tak vedle magistrátu je třeba vyslechnout i stanovisko ministerstva kultury.
„Věřím, že ministr, ať už bude tuto funkci zastávat kdokoliv, bude slyšet na racionální argumenty,“ zadoufal Juraj Thoma. Jenže jeho vlastní zkušenosti z poslední doby ukazují, že k argumentům ani nemusí dojít. „Už dvakrát jsem poslal naléhavý dopis současnému ministru kultury Václavu Riedlbauchovi. V něm jsem ho žádal i o schůzku na toto téma. Do této chvíle však nepřišla žádná odpověď.“
Jak ale Deník zjistil, ministr Riedlbauch plánuje cestu do Českého Krumlova a o problematice točny jednat chce.
Primátor také očekává i podporu ze strany Českého Krumlova. „Jsou tady stále administrativní nesrovnalosti od staveního povolení, které nebylo na stavbu dočasnou přes kolaudační výměr, který z ní stavbu dočasnou dělá. To je takový rozdíl, jako když vám někdo povolí dvouposchoďový dům a zkolauduje to jako dřevěnou kůlničku. To se musí vyřešit,” reagoval starosta Českého Krumlova Luboš Jedlička.
Podle svých slov o točně stále jedná s různými politiky. „Jediné, s kým jsem nejednal, je ministerstvo kultury. Otázkou zůstává, zdali to má smysl tři měsíce před volbami. Jestli nebude přece jen lepší počkat si na podzim a na nového muže v ministerském křesle,” uvedl Jedlička.
Sečteno podtrženo. Jednat o budoucnosti by ale mělo více zúčastněných stran: starosta Českého Krumlova, jihočeský hejtman, primátor Českých Budějovic a ministr kultury.
Rozhodně by se pak nemělo zapomenout na hlas lidu. Pod peticí, která bojuje za zachování otáčivého hlediště v Českém Krumlově, je v této chvíli už na 120 tisíc podpisů.
Výroky kolem točny
Jan Jaroš, Putim, návštěvník představení: „Petici za zachování otáčka jsem podepsal a myslím, že by byla veliká škoda, kdyby se mělo likvidovat. Ačkoliv je to stavba stylově a historicky naprosto odlišná od toho, co tady je, tak to s prostředím dokonale souzní. V historické perspektivě se to asi stane nedílnou součástí tak, jako se třeba nad Paříží pne Eiffelova věž, která ve své době také vzbuzovala pozdvižení a odpor. To je zřejmě osud každé nové stavby, která vnáší do původního koloritu nějaký předěl. Ale jestliže se jí dá čas na to, aby s tím prostředím srostla, má šanci se stát jeho přirozenou součástí.”
Pavel Slavko, kastelán českokrumlovského hradu a zámku: „V kompozičním centru samotného středu zahrady v geometrickém i významovém slova smyslu však byla křehká a snadno zranitelný forma zahradního umění nahrazena brutální technickou stavbou. Prostoru, který byl po tři staletí vytvářen a šlechtěn jako místo pro snění, rozjímání a naslouchání přírodě i pro relaxační procházení se zahradním rájem, byl ve 20. století dán odlišný obsah. Nově vložená stavba byla určena pro divadelní provoz se vším vybavením, které divadlo potřebuje, tedy mohutnou konstrukcí hlediště pro diváky, technickou sítí elektrických kabeláží rozvedených po povrchem zahrady, osvětlovacími věžemi, koncentrací mnoha desítek účinkujících a pěti set diváků.“
