Jedním z nejstarších jihočeských kostelů je raněgotický kostel sv. Vavřince v osadě Benešova nad Černou Klení. Vznik této krásné památky se datuje až k roku 1334. Dnes bohužel kostel chátrá, jeho budoucnost je stále nejistá. Přesto alespoň trošku začíná svítat na lepší časy.
Největší úpadek kostel zažil v době socialismu. Děti z pionýrského tábora zničily mobiliář a varhany, lavice se spálily u táboráků, zapomenout se nesmí na zloděje, kteří ukradli, co se dalo. Části podlahy byly vylámány, žulové desky skončily na zahrádkách.
V Klení vzniká sdružení s názvem Spolek přátel osady Klení. A to nehodlá zkáze své oblíbené památky jen přihlížet. Snahou je, aby kostel přešel pod správu radnice.
„Církev nemá o kostel zájem, takže jeho opětovné vysvěcení nepadá v úvahu. Uvažovali jsme o výstavním prostoru pro Jihočeské muzeum, kde by byly k vidění hospodářské stroje a zařízení z 19. století, způsob obdělávání půdy a využívání lesů v okolí, připomínka české šlechty předbělohorské a pobělohorské doby, historie a činnost německého osídlení na našem území včetně předválečné a válečné historie a historii socialistického období v příhraničním pásmu.
V případě, že by Jihočeské muzeum nemělo zájem, mohla by zde být otevřena přednášková a příležitostně koncertní síň. Ta by byla ovšem málo využívána,“ načrtla možné využití kostela Jaroslava Komárková, která stojí za vznikem nového sdružení. Podle ní hlavní budoucnost kostela leží ve využití pro letní cestovní trh.
Znovuzvolená starostka Benešova nad Černou Veronika Korchová potvrdila, že má obec zájem o pronajmutí kostela. „Máme už podanou žádost. Biskupství není proti. Samozřejmě to ale nyní musíme probrat s novým zastupitelstvem,“ řekla Korchová.
Kostel sv. Vavřince je magickým místem. Alespoň se na tom shoduje řada místních obyvatel.
„Pro mne a jistě i pro mnoho obyvatel Klení je bývalá svatyně místem, kde se člověk cítí přes smutný vzhled jejích stěn a stropů povznesen architektonickou vyvážeností vnitřního prostoru. Kněžiště, kruchta i loď jsou k sobě v optimálním poměru, okna přesně tak velká, jak mají být,“ zmínila Komárková.
„Vzhled kostelíka zvenčí je líbezný, tyčí se na vrcholku kopce jako připomínka dávno zašlých časů našich vesnic. Všechny vrcholy kopců v Novohradských horách a v jejich předhoří - Soběnovské vrchovině, kam Klení patří, jsou magická místa, ten s kostelíkem sv. Vavřince nevyjímaje.“
„Je jen škoda, že kostel není vidět od silnice. Je na zvláštním, ale moc hezkém místě. Na mě osobně tato sakrální stavba působí moc dobře,“ dodala Korchová.
Kostel sv. Vavřince se nachází na netypickém místě. Zatímco v jiných vesnicích tvoří kostel většinou jejich střed, v Klení stojí mimo obec. Zvláštní je také, že je jeho vchod situován z druhé strany, ne ze směru od osady.
Kostel sv. Vavřince není podle Komárkové specifický svým vzhledem, nýbrž původem. Pochází z období rané gotiky. „Původní strop byl zřejmě dřevěný, ten byl v průběhu let stržen a nahražen barokní valenou klenbou. Škoda, že původní krov a krytinu věže kostela nebylo možno restaurovat. Cibulka i lucerna byly pokryty šablonami z růžového eternitu, vyrobeného na míru, takže povrch vypadal jako krajkový. Nový kryt je z měděného plechu,“ uvedla Komárková.
„Stejný řemeslník vyráběl krytinu na poutním kostele v Dobré Vodě u Nových Hradů. Vzhledem k ohavnému červenému nátěru v Dobré Vodě by byl náš kostelík dnes skutečně něčím specifickým.“
Jaroslava Komárková působila už v jednom spolku, který se o kostel v Klení staral. Jmenoval se Spolek pro obnovu budovy kostela v Klení a vznikl hned po revoluci. Nebýt těchto nadšenců, nejspíš by dnes byla z této památky jen ruina.
„Každá organizace musela mít v záloze deponováno 200 tisíc korun, aby byla zaručena solventnost společenství. Vzhledem k tomu, že jsme všechny peníze dali za opravu střechy a značnou částkou musela ještě přispět radnice, spolek už na deposici neměl. Počítali jsme s tím, že oprava kostela bude realizovatelná jen ve dvou fázích,“ řekla Komárková.
Tou první mělo být odvrácení havárie. Druhou větší práce, které by památku oživily. Čekalo se, až budou mít lidé více peněz. „O evropských fondech se nám tehdy ještě nesnilo. Sbírat na deposici se nikomu už nechtělo, takže spolek činnost ukončil,“ zavzpomínala Komárková.
Spolek se snažil získat peníze všude. Každá koruna od chalupářů pomohla. Prvním krokem k záchraně bylo v roce 1991 provizorní zakrytí střechy dehtovým papírem a prkny. V následujcích letech se podařilo obnovit klenbu, krov a krytinu lodě. Poslední akcí spolku byla oprava a krytina střechy věže z měděného plechu.
„Občas někdo z bývalých členů posekal trávu, vykácel nálet, občas zasáhla v tomto směru radnice. Ještě do konce roku plánuje radnice vyčištění hřbitova od náletových dřevin a odklizení trávy z okolí hrobů. V kostele již v minulém roce uklidili lidé organizovaní paní učitelkou Sommerovou z Klení kameny ze spadlé hřbitovní zdi,“ uvedla Komárková.
Kostel v Klení sem tam navštíví turisté. V minulých dvou letech se památkou nesl i dětský zpěv. To školáčci z benešovské školy zde zpívaly koledy.
Jelikož je ale sakrální stavba na odlehlém místě, stává se cílem i různých vandalů a dalších nevítaných existencí. Některým místním lidem se také nelíbí, že turisté do kostela míří přes jejich soukromé pozemky.
