Křehká žena velí největší policejní stanici v kraji. Skloubila rodinu i povolání

Postupně se vypracovala, užila si zmiňovanou terénní práci například na cizinecké policii i pořádkové policii, velela na obvodech, jako je Horní Planá na Českokrumlovsku či Boršov nad Vltavou na Českobudějovicku. V současnosti je nadřízenou asi padesáti mužů a deseti žen na policejním obvodu České Budějovice - město.

V republikovém žebříčku se tato služebna, co se týče množství tzv. policejního nápadu trestné činnosti, pohybuje mezi první desítkou nejzatíženějších oddělení. „Ačkoliv trestná činnost klesá, stoupá naopak ta přestupková. Enormně nám také vzrůstá ITkriminalita,“ zmínila Edita Mináriková úvodem.

Jak jste se dostala k policii?

V září roku 2002 jsem nastoupila na Oblastní ředitelství cizinecké a pohraniční policie v Českých Budějovicích, kde jsem pracovala do mateřské jako administrativní a spisový pracovník. Potom jsem se na chvíli vrátila, ale chtěla jsem zkusit něco jiného, a tak jsem se přihlásila do služebního poměru. Když mě přijali, fungovala jsem na oddělení pátrání a kontroly pobytu nejdříve v hodnosti strážmistr, později nadstrážmistr. Působnost jsme měli napříč krajem, a tak jsem kontrolovaly ubytovny, různá další zařízení, včetně veřejných domů. Ačkoliv to byla zajímavá práce, po roce jsem nastoupila do skupiny specializující se na informační technologie.

Kam jste pokračovala dál?

V roce 2011 přišla tzv. reorganizace, cizinecká policie začala místo Prahy spadat pod Krajské ředitelství Policie ČR pro Jihočeský kraj, někteří kolegové odcházeli do důchodu, civilu, někteří do hlavního města a středních Čech. Já měla syna v první třídě, a tak jsem zůstala v Budějovicích na oddělení jako zpracovatel. Vůbec jsem nevěděla, o čem pořádková policie je. Postupně jsem se do toho dostávala, postupem času jsem zpracovávala násilnou trestnou činnost a hlavně mládež. Sloužila jsem jako vrchní inspektor výjezdy, dosahy a někdy jsem fungovala i jako dozorčí služba obvodního oddělení.

Jihočeské devadesátky: Rok 1999 přinesl mordpartě smolnou třináctku případů

Šlo vám někdy o život?

Doba tomu dost nahrává, ale myslím si, že ne. Nebezpeční bývají jedinci pod vlivem drog, alkoholu a psychicky narušení lidé, s ostatními se vždy nějak domluvíte.

Kdy jste poprvé přičichla k vedoucí funkci?

Na podzim roku 2016 jsem vyhrála výběrové řízení na místo vedoucí Obvodního oddělení Horní Planá. V té době jsem si říkala, že bych už potřebovala nějakou změnu. Zkusila jsem to, do výběrového řízení se přihlásili další čtyři kolegové, muži, a tak jsem nevěřila, že bych mohla uspět. Odjížděla jsem odtud spokojená, že jsem to alespoň zkusila. Kupodivu jsem uspěla, což mě zaskočilo. Dostala jsem na starosti kolektiv asi 14 policistů a k ruce jednoho zástupce. Šlo o diametrálně odlišnou práci.

Lidé nerespektují nutnost nošení respirátorů, ohrožují tak i nás záchranáře

Jak vás podřízení přijali, máte nějaké vzpomínky na toto období?

Přijali mě dobře, byly to moc hezké roky. S těmi lidmi se mi moc pěkně pracovalo, měli jsem výborné zaměstnanecké i mezilidské vztahy. Tento obvod byl velmi specifický, protože pod něj spadá část Lipna i státní hranice. Musela jsem si například udělat i zkoušky vůdce malého plavidla na člun. Ráda na to období v Horní Plané vzpomínám, ačkoliv jsem denně dojížděla 100 kilometrů.

Kam vás zavedla kariéra dál?

Nejmladší syn nastoupil do školy do Budějovic, objevila se nabídka na vedoucího Obvodního oddělení Boršov nad Vltavou, chvíli jsem to zvažovala, už kvůli té časové ztrátě přes Krumlov, a nakonec jsem do toho šla. Tam byl podobně velký kolektiv, téměř shodná náplň práce a odpadlo mi dojíždějí. Říkala jsem, si že tady snad už zůstanu.

Každý incident vyžaduje individuální přístup, říká koordinátor vyjednavačů

Lákal vás návrat do jihočeské metropole? Máte zde přece jen více práce i podřízených?

Dvě třetiny policistů jsem zde znala, i to fungování oddělení mi nebylo z dřívějška cizí. Rozdíl byl hlavně v tom, že je tu opravdu mnohem více zaměstnanců, asi 60 policistů, z toho kolem 10 žen. Ve srovnání s útvary Čtyři Dvory a Suché Vrbné, má naše oddělení nejvíce trestné činnosti a přestupků, protože se nacházíme právě v samém centru města. Byla to pro mě obrovská výzva, která se vyplatila.

Jaká je náplň práce vedoucího takového policejního obvodu?

Je to takový manažer, má na starosti lidi. Řídím a koordinuji a organizuji chod oddělení. Stanovuji dělbu práce mezi sebe a své zástupce a ostatní policisty obvodního oddělení. Odpovídám za plnění úkolů v oblasti trestního řízení, odhalování a projednávání přestupků. Nechybí personální práce jako plánování a změny služeb, běžná agenda, až po zajištění běžných věcí pro chod budovy, styk s veřejností, či úřady. Obrací se na nás mladší kolegové, když potřebují poradit.

Jak se dá skloubit takové náročné povolání a soukromý život?

Mám tři syny, věkovým rozdíl mezi nejmladším a nejstarším je 15 let, takže v té době, kdy jsem nastupovala do vedoucích postů, se zapojil i ten nestarší včetně manžela. Skloubit se to samozřejmě dá, nemyslím si, že bych nějakým způsobem šidila rodinu. Všechno je o dobré organizaci, zažila jsem náročnější období, převozy do školky, školy a podobně jako každá žena, ale všechno se to dá zvládnout.

Zápasníci z Tábora: Korona nás neskolila, nebyla však jednoduchým soupeřem

Jak vás berou muži jako nadřízenou? Jaké je potřeba mít pro tuto funkci vlastnosti a dovednosti?

Doufám, že dobře. Myslím, že i jako žena si dokážu zjednat respekt. Poslouchají mě. (smích) Důležité je podle mě umět se správně rozhodnout, nutné je také ovládat dobře počítač, mít dobré organizační schopnosti. Důležitá je také znalost místního terénu i osob. Nikdy nevíte s čím, se ten den setkáte.

Jakou specifickou činnost musíte zastat? Co je typické pro Budějovice?

V posledních dvou letech šlo například o dohled nad opatřeními i v rámci fotbalových a hokejových utkání. Koordinuji hlídky, sleduji je na policejních platformách, kde se pohybují, kde může nastat problém. Máme například zmapované hospody, kde se občerstvují domácí fanoušci. Loni, když tu hrála Slávie, tak někteří poprali ještě před zápasem na Lidické. Stejně tak demonstrace, u kterých je třeba zajistit veřejný pořádek, dozorovat je a dohlédnout na jejich hladký průběh. Je třeba hodně plánovat a myslet dopředu. Musíme počítat s tím, kolik může dorazit lidí, co všechno se může přihodit. Člověk nikdy nemůže odhadnout, co ten den přijde.

Co vám vaše zaměstnání dalo, co v běžném životě nezažijete?

V soukromém životě se může hodit znalost práva, jsme totiž zvyklí se stále vzdělávat. Jen tak vás někdo nepodvede, neokrade. Nenaletíte podvodníkům při koupi auta, pozemků, bytů, nabídce výhodných půjček a podobně. Deformace policejní profesí je v tomto případě velkou výhodou. Nikde nezažijete takový adrenalin jako u policie. U policie jsou specifické i úzké vztahy, parťáci v terénu jsou na sobě závislí, tak moc, že si bezmezně důvěřují. To pracovní partnerství zůstává ve vás i po letech, třeba při nějakém setkání. Ten vztah zformují právě společné zážitky z praxe, na to se nikdy nezapomíná. Podobně to mají i další členové integrovaného záchranného systému, jako hasiči, zdravotníci, či vojáci. Většinou máte v dobrém na co vzpomínat.

Co vás na vaší funkci nejvíce baví?

Ráda pracuji s lidmi, myslím si, že se všemi kolegy, s kterými jsem pracovala i v současnosti pracuji, jsme navázali dobré vztahy. Mladým kolegům mě těší předávat zkušenosti, starat se o ně a zasvěcovat je do profese, vysvětlovat jim postupy, podporovat je. Jsem zvyklá brát často i telefony v noci, nebo o dovolené, sloužit 365 dní 24 hodin denně. Od nás jdou trestní spisy a dokumentace rovnou na státní zastupitelství, a tak musí být podklady precizně připravené. Hodně pracujeme na tzv. zkráceném řízení, tak vše musí dokonale sedět.

Jak relaxujete, kde se zbavíte stresu, jaké máte koníčky?

V soukromí jsem ráda sama v lese, mám ráda krátké i dlouhé túry, chodím na Kleť, miluji Šumavu, Modravu a jižní Moravu. Tak si nejraději odpočinu. V práci se totiž dost vybouřím, a tak si potom vážím klidu. Pocházím ze Znojma a vždycky jsem chtěla žít buď na jižní Moravě, nebo v jižních Čechách, a to se mi splnilo. Ráda jezdím autem, řízení mě uklidňuje. Baví mě také cestování, ráda si přečtu dobrou a veselou knížku. V televizi se dívám na komedie a baví mě i policejní seriály, moje oblíbené jsou Četnické humoresky.

U jihočeské policie v současnosti schází ve služebním poměru asi 200 policistů. Jak byste podpořila případné zájemce, proč by do toho měli jít?

Je to zajímavá a velice pestrá práce a u nás na městě máme hodně mladý kolektiv. Nováčci stráví rok odbornou přípravou a pak mají velkou perspektivu profesního růstu. Když je člověk snaživý, může se stále posouvat, z běžného policisty pořádkové služby na ulici se postupně specializovat. Dělat kriminalistiku, kynologii, hospodářskou kriminalitu, i další zajímavé obory, nebo se dostat na nějaký speciální republikový útvar. Je to zaměstnání, kde je nutné se stále vzdělávat, mění se zákony i techniky zločinců. V současnosti je třeba mít alespoň středoškolské vzdělání s maturitou a v rámci náboru splnit fyzické a psychologické testy.