Stačilo natočit demosnímek, jenž se mezi fanoušky žánru zvaného gore grind rozšířil rychlostí blesku. Materiál později dokonce vyšel jako společné album s italskou kapelou Cannibe. První opravdu výrazný úspěch ale přišel o rok později, kdy vydavatelství Bizzare Leprous vypustilo do světa debutovou dlouhohrající desku Gutalaxu s názvem Shit Beast. Křemežští začali hojně vystupovat po celé republice a vloni se dokonce vypravili na první evropské turné. To ale není nic proti tomu, co mělo následovat v roce 2013. V lednu Gutalax vyrazili do Mexika, kde se dočkali obrovské podpory místních fanoušků. Aby toho nebylo málo, čtenáři Českokrumlovského deníku před několika dny zvolili Gutalax nejoblíbenější kapelou regionu. Na otázky odpovídal zpěvák Martin Matoušek.

Na úvod se tě zeptám, co pro vás úspěch mezi čtenáři Deníku znamená?
Ačkoliv nejsme velcí fandové online života (hlasování probíhalo na webových a facebookových stránkách Českokrumlovského deníku, pozn. red.), je nám nesmírnou ctí, že jsme dostali nejvíc hlasů. Facebook je přece jenom nejpopulárnější web na celém světě, tak to něco znamená (úsměv). Jsme rádi, že lidé dokážou veřejně přiznat, že se jim líbí muzika absolutně o (sem bych dal tři tečky), a že 
i my, tlupa vesnických balíků, kteří neumí ani pořádně naladit kytaru, můžeme získat tak krásnou podporu. Takže děkujeme všem!

Čím jste si takovou podporu zasloužili?
Těžko říct, ale možná je to  díky Kojasovo (kytara) krásné vizáži a Kebabovo (baskytara) nadprůměrným propozicím (smích).

Sledovali jste průběh ankety? Krom Gutalaxu, měl jsi ty osobně nějakého favorita?
Pro mě byla vždycky základem jihočeské scény kapela Locomotive z Větřní. Odhadoval jsem tedy je.

Máte za sebou určitě úspěšný rok. Můžeš ho zrekapitulovat?
Rok 2012 byl pro nás rozhodně přelomový. Odehráli jsme řadu skvělých koncertů, z nichž bych zmínil třeba jednokoncertní výlet do Portugalska v polovině prosince nebo opravdu geniální vystoupení ve Švýcarsku. K tomu plno festivalů. Ostatně účinkováním na Obscene Extreme Festivalu v Trutnově, což je největší grindová akce na světě, se nám splnil sen. Také musím zmínit naše oficiálně první turné po Evropě, které jsme absolvovali po boku kapely Spasm. Podívali jsme se v rámci něj na Slovinsko, do Itálie, Německa a Holandska.

Také jste se neubránili personálním změnám…
Ano. Na konci léta nám odešli zakládající členové Pouřík (bicí) a Průduch (kytara). Pouřík se nyní stal čerstvým otcem, takže se jeho priority a povinnosti přesunuly hlavně k rodině. Má 
u nás obrovský respekt za jeho zodpovědnost! Průduch odešel z důvodu, že jej naše hudba nenaplňovala. Chtěl si rozšířit muzikální obzory zase trochu jinde. Prakticky vzápětí jsme ale sehnali za oba hochy náhradu – bubeníka Mr. Free a kytaristu Kohyho. Takže fungujeme dál, a na stopadesát procent.

Jako jedna z mála tuzemských kapel se nebojíte ani zahraničních turné. V lednu jste byli dokonce v Mexiku. Jaké to tam bylo?
Bylo to geniální! Už jen to, že se nám dostalo té možnosti zahrát si takhle na jiném kontinetu, že tam o nás vůbec ví… Zkrátka pohádka. Turné bylo skvělé, poznali jsme plno nových kapel, nových lidí, máme plno nových přátel, omrkli jsme tamní krajinu i historii, ochutnali místní speciality, jako je tacos, buritos a různé chilli zabijárny. Bylo to vážně nezapomenutelné !

Mexičtí fanoušci jsou prý pěkně divocí. Souhlasíš?
Absolutně! Neuvěřitelní! Ale v tom dobrém slova smyslu. Takovou podporu jsem ještě nezažil. Jsi tam jako největší rocková hvězda. (úsměv) Máš autogramiády, ženské ti dávají podprsenky, domácí kapely hrají tvé písničky, lidé opravdu divoce paří… Kdyby to tak bylo všude!

Některé kapely hrají v Mexiku 
v hrozných podmínkách. Jak jste na tom byli vy?
Je pravda, že podmínky na koncertech jsou tam o dost horší než tady u nás… Hlavně tedy, co se aparatury týče. Na většině míst narazíš jen na slabá komba. Když už je na místě kytarový box, tak mu chybí tři repráky. Bicí jsou bez stojanů. Když už stojany mají, tak jsou bez nožiček. Ale není to tak úplně všude 
a hlavně to není nic, co by se nedalo nějak vyřešit. Vždycky jsme si s tím poradili a zahráli plnohodnotně. Oni ti to fanoušci vynahradí…

Jak na tebe zapůsobila mexická kultura?
Mexická kultura a celkový styl života je hodně zajímavý. Nemají to tam, a ani nikdy neměli, vůbec lehké. Těžce se tam potýkají s nedostatkem práce. A když už práci mají, není vždy dobře placená. Navíc je celá krajina opravdu nehostinná, mají málo rybníků 
a řek, takže zároveň i nedostatek vody. Kromě hotelů, restaurací a bohatších lokací nemají doma většinou vodovod. Jde tedy hlavně o okraje měst, kde lidé žijí v takových bungalovech. Vodu řeší velkými bojlery, které mají zasazené do střech a odtud jim protéká do toalety, sprch 
i umyvadel. Jak říkám, nemají to tam jednoduché. Byli jsme tedy jen ve středním Mexiku, takže nevím, jak to funguje jinde, každopádně co nám tak Javier, který nás na koncertech provázel, a naši dobrodinci vyprávěli, sever Mexika je úplně nejhorší. Hlavně na kriminalitu. Pohraničí s USA je osazené Albánci a různými drogovými kartely, každou chvíli tam bývají narko války… Jih Mexika je zase z 80 procent jedna velká džungle.  Jinak jsou Mexikáni hrdý národ. Mají úžasnou krajinu, mnoho skvostných památek, tequilu. Jsou všichni příjemní a milí. Většina i s tím málem dokáže vyžít šťastně. Klobouk dolů!

Jistě sis velmi pochutnal na tacos…
Právě naopak, tacos je opravdu nedobrá záležitost (smích).  Je to taková kukuřičná tortila, kterou jakmile ohřeješ, neuvěřitelně smrdí. Zkoušeli jsme je jíst asi první tři dny, ale pak už jsme je nemohli ani vidět. Průšvih byl 
v tom, že je to jejich největší pochoutka, takže to tam baští všude a pořád. Připravovali nám je v klubech, na každém rohu ulic je vaří ve stáncích… Ten puch nás doprovázel celých 14 dní. Ona celkově jejich kuchyně je hodně zajímavá. Maso prakticky nekoření, vše si pak dochucuješ sám různými chilli omáčkami. Ty jsou mimochodem opravdu vynikající. To, že se tam pikantní strava jí ve velkém, je všude známé, každopádně jsme pak viděli i chlapíky, kteří si sypali chilli do piva… Jejich chilli dobroty mi opravdu zachutnaly, přivezl jsem si i nějaké extrémy domů… Tequila je skvělá a levná, takže ta nás doprovázela téměř každý den. Nakonec jsme zakotvili u takzvaných tortas, což je mexická obdoba zapečené bagety. Houska s masem a sýrem, nějaké papričky… Dobrota. Co nám ještě zachutnalo, byly takzvané alambre – mleté maso, dále fazole, cibule a sýr…

Každou chvíli by mělo vyjít vaše nové společné album s legendární španělskou kapelou Haemorrhage. Co na něm fanoušci naleznou?
Zhruba do měsíce by to mohlo být venku. Split album bude mít dvě verze. Jedna limitovaná edice vyjde na 
7´´ vinylu. Budeme tam mít tři songy a Haemorrhage taktéž. Druhá edice, která vyjde o něco později, bude na klasickém CD nosiči. Tam tentokrát budeme mít songů pět. Je to navíc naše první nahrávka v obměněné sestavě, nové songy, na kterých se podíleli i noví členové, tak jsme zvědaví na reakce fanoušků…

Další dlouhohrající nahrávku neplánujete?
Určitě plánujeme, ale má to čas. Teď se zaměříme na koncertování a mezitím budeme tvořit nové věci, tak, aby měly něco do sebe. Rozhodně to nechceme uspěchat, takže nemůžu říct, zda dlouhohrající CD bude za rok, nebo za tři… Ale rozhodně bude!

Když vezmu v potaz vaši aktivní činnost v zahraničí, nenabídl se vám nějaký přeshraniční label, že by vám rád případnou novinku vydal?
My máme ve vydavateli vcelku jasno. Zůstaneme 
u českého Bizarre Leprous production. Máme s Romanem z této firmy skvělé vztahy, je s ním naprosto perfektní domluva, takže nemáme vůbec zapotřebí hledat jiný label. Nějaké nabídky přišly, ale vesměs se snažíme veřejně dávat najevo, že Bizarre Leprous production je naše priorita, co se vydavatele týče, a pokud to bude do budoucna stále oboustranné, nehodláme nic měnit.

Vždycky jsi byl velkým fanouškem grindové muziky. Úspěch vlastní kapely tě tedy musí velmi hřát… Mám pravdu?
To ano, je to pro mě jedna veliká euforie! Když jsme Gutalax zakládali, nečekali jsme ani, že bychom se někdy podívali za jih Čech, natož pak za hranice – až do Mexika. Nikdo na nic neuměl pořádně hrát… Je jasné, že ale pořád musíme makat, dřít a nevypadnout 
z tempa, vymýšlet nové nápady, obměňovat show,  abychom své fanoušky nezačali nudit. Stále máme mraky rezerv a nedostatků, na kterých je třeba makat !

Na závěr… Kolik času ti zabere vymýšlení názvů vašich skladeb?
He he, to je různé. Většina názvů  tě napadne nečekaně, například u pivka, na záchodě, v autě při dlouhých cestách. Přijde nápad, tak si ho zapíšeme, a je to doma.