Křemže – Křemežští dobrodinci se nevzdávají a k historickému zvonu Michal by rádi do kostela sv. Michaela archanděla pořídili další. Proto sbírka, původně plánovaná pouze na opravu uložení a výměnu motoru, který zvon rozhoupával, pokračuje. Na Michala mezi sebou lidé za tři roky vybrali 
42 tisíc korun.          
 
„Vybralo se víc, než bylo nezbytně nutné, tak se rozhodlo, že se ze zbylých peněz opraví ještě umíráček. 
A touhle postupnou metodou vlastně sbírka pokračuje dál," vysvětlil Václav Bürger, jeden z organizátorů sbírky. Ovšem s tou novinkou, že „sponzoři" zvonů mají možnost poslat peníze přímo na transparentní účet. Ten má variabilní symbol 1557, což je symbolicky i rok, kdy byl zvon Michal odlit. A od té doby toho zažil mnoho. Jen za posledních sto let to byly dvě války a stěhování do Prahy, kam jej odvezli Němci za druhé světové války, aby měli případně materiál na zbraně. Michal dostal, jakožto pozdně gotický zvon, tehdy na škále historické cennosti A-D označení C, což mu pomohlo k tomu, že byl uložen na „horší" časy. Zvony s označením D se ze zvonic a kostelů ani nesundávaly a zvony A a B byly roztaveny. „Označení od Němců na tom zvonu pořád je," řekl Jan Mejzlík, který celou sbírku ve spolupráci s dalšími lidmi zorganizoval. Po válce se naštěstí Michal vrátil zpět do Křemže, kde opět třikrát denně odbíjí. V 6, ve 12:03 a 
v 18 hodin.

Důvod, proč neodbíjí přesné poledne je prozaický. „Je to kvůli hodinám, aby se netloukly. Hodiny odbíjí čtyřikrát celou, po té dvanáctkrát odbijí poledne a až potom se rozezní Michal," vysvětlil Jan Mejzlík.
Michal odbíjí díky novému lineárnímu motoru pořízeného ze sbírky přesně. Systém odbíjení je nastavitelný na setiny sekundy a patří mezi nejvyspělejší v okrese, ne-li v kraji.

„Lineární zapojení zvonu jsem poprvé viděl kdysi v Olomouci na věži. Z mého pohledu to je jako malý zázrak. Je tam elektromagnet, na jehož základě se zvon rozhýbe bez jakýchkoli dalších mechanických zařízení, převodů a táhel," popsal unikátní zařízení Jan Mejzlík.
Před první světovou válkou byly v Křemži zvony čtyři. Tři zvony rakouští vojáci shodili z věže a roztavili na kanóny. Přežil pouze Michal. Pak přišlo mezidobí první republiky a z dobrovolné sbírky se u zvonaře Pernera v Českých Budějovicích pořídily tři nové zvony: Maria, Václav a František. „Znovu tady byly čtyři a umíráček," vyjmenoval Jan Mejzlík.

Až do druhé světové války opět „přežil" jen Michal, i když byl z Křemže odvezen, aby se ale po válce opět vrátil na své místo. Nyní se pyšní Křemže dvěma zvony, které se díky veřejné sbírce podařilo opravit a nově uložit – Michalem a umíráčkem.
„Umíráček je na svém místě odnepaměti. Nikomu se asi nechtělo sundávat zvon, který ohlašuje smrt," spekuloval Jan Mejzlík o zvonu, jehož počátek sahá až do poloviny 15. století a který přes všechny historické otřesy setrvává na svém místě.
Mít zpět čtyři zvony, jako tomu bylo po první světové válce, je snem organizátorů sbírky. Stejným jako přání zapsané tehdy do křemežské kroniky. „Bylo to smutné klinkání jedním zvonem při všech průvodech církevních i pohřebních a slavnostních a proto bylo jen přáním všech osadníků, aby byly zvony pořízením nových zase doplněny."

O sbírce paradoxně lidé v Křemži mnoho neví. Vyjádřil se jen rodák z Chlumu Antonín D.: „Já jsem zapřísáhlý ateista a věřím jenom určitým lidem v rodině. Ale tohle je dobrá věc. Musí se to udělat. To by byl hřích, aby to tady nefungovalo."