Až dosud byl zvyklý krotit ve třídě hlavně neposedné žáky na druhém stupni základní školy. Jelikož má ale učitel Vladimír Kropáček kvalifikaci pro první stupeň ZŠ, v kaplické Základní škole Fantova se teď postavil před třídu plnou prvňáčků. Vůbec poprvé za svou pedagogickou dráhu.

Jaký byl váš první den v první třídě?

Pro mě to byl trochu šok. Prvních osm let své pedagogické praxe jsem na jiné škole učil na druhém stupni, tedy žáky šesté až deváté třídy, takže jsem, dá se říct, mimo jiné trochu drezíroval některé neposedné děti. Tady v Kaplici jsem ale začal učit na prvním stupni, pro který jsem kvalifikovaný. A protože neexistuje varianta, že bych vyučoval pouze třeba ve čtvrté a páté třídě, letos poprvé jsem dostal na starosti prvňáčky. Pocity jsou trochu rozporuplné – přece jen si myslím, že chlap je stavěný spíše na vyšší věkovovou skupinu žáků. Na druhou stranu může být pro prvňáčky učitel – muž zajímavý, je to přece jen určitá odlišnost. A já v tom postupem času také jistě najdu zajímavý rozměr. Děti v první třídě jsou totiž velmi vděčné, také komunikativní, takže v práci s nimi je obsažena pozitivita.

Připravoval jste se na výuku prvňáčků či na první den, který jste s nimi strávil, nějak zvláštně?

Kdykoliv člověk začíná školní rok v jakékoliv třídě kromě té první, není to problém. Jde v podstatě o klasickou výuku. Ale u prvňáčků je zahájení školního roku vždy spojeno s fórem rodičů, což je trochu nezvyklé, tím spíše, že to provázejí kamery a fotoaparáty. Takže první školní den nebyl z tohoto pohledu úplně standardní a přípravu na něj jsme s kolegyněmi prožívali trochu více, než je obvyklé.

Přepadla vás i tréma?

Svým způsobem ano. I proto, že nemám slovník stavěný na prvňáčky. Přece jen jsem si u starších dětí nemusel dávat pozor například na používání cizích slov. Tady, v první třídě, musím svou promluvu upravovat. Zatím si v tom nejsem úplně jistý, a když se k tomu přidá ještě obecenstvo, člověka to znervózní.

Pozorujete během let nějaké změny v chování dětí, ale i v tom, co umějí, jak přicházejí například do první třídy vědomostně vybavené?

Osobně tyto změny nemohu pozorovat u prvňáčků, protože, jak už jsem řekl, učím první třídu poprvé. Ale obecně je pravda, že mnoho dětí do první třídy přichází s tím, že spoustu věcí už umějí – například písmenka nebo číslice. Takže v mnoha směrech mají dnes učitelé práci snadnější. Na druhou stranu je to kompenzované tím, že prvňáčkům scházejí návyky, které se musejí vytvářet ve škole.

Stojíte na počátku nového školního roku. Stačily vám dva prázdninové měsíce na to, abyste do další práce nasbíral dostatek sil?

Ano, stačily. Kdybych řekl, že ne, zbytek národa by mě asi neměl rád. (Smích) Ale obecně je to tak asi dobře nastaveno; dva měsíce je optimální doba na to, odpočinout si a nabrat nové síly do další práce s dětmi.