Sport, jakýkoliv pohyb, dobrá četba a inteligentní humor – takové jsou záliby Hanky Kofroňové, jež v Českém Krumlově provozuje obchod se zdravou výživou. Slovo nuda prý nezná. Není divu, kromě podnikání zvládá ještě péči o dvouletého syna, s nímž jí pomáhá manžel.

Jaký vztah máš ke Krumlovu?

Bydlím v Krumlově, ale jsem naplavenina ze severozápadních Čech z chmelařské oblasti. Kolem našeho husitského města byla vždy pole a nádherný výhled na České středohoří. Pořádné lesy a louky žádné, to jsme vždy museli sednout na vlak a jet pár kilometrů do pořádné přírody. No, a když jsem poprvé uviděla Krumlov, byla jsem ohromena. Přijížděla jsem pozdě večer a přede mnou se otevřel pohled na osvětlený zámek. Pak jsme šli s mým nynějším manželem ztichlými ulicemi města, kde v tu dobu nebyli žádní turisté, ale jen snášející se mlha, zář z pouličních lamp a tajemno zdejšího vnitřního města.

Jak se ti žije v malém městě? Shledáváš zde nějaké výhody oproti bydlení ve velkých městech?

Malé město mi zcela vyhovuje. Nemám ráda shon a nervozitu velkých měst. Krumlov je taková malá vesnice, která se tváří jako velkoměsto. Ponejprve mi přišlo, že si tu každý „vidí do talíře“, a to se mi samozřejmě nelíbilo. Časem jsem přivykla a v podstatě mi to již vyhovuje, že tu není anonymita až tak velká, že se při projití městem zastavíš na každém rohu a s každým pátým člověkem se pozdravíš, usměješ se na něj či jen na sebe přátelsky kývnete. Tvoří to hřejivou atmosféru města, je to něco, co ve velkých městech člověk nenalezne a co sem bytostně patří. No a domů pak přijdu příjemně naladěna a nevyčerpána hlukem a frmolem, který vnímám ve velkých městech. Leč není malé město jako malé město a musíme si přiznat, že zde velkou část života tvoří turisté a ruch se jim přizpůsobující, a tomu se vyhýbám. Znám malá města, která žijí svým vlastním životem. Chybí mi zde ten opravdový život ve městě a chybí to i turistům, když se s nimi o tom bavím – nechtějí skanzen, ale chtějí poznat zdejší život. Jsou to maličkosti, jako třeba trhy na náměstí, kde by se pravidelně mohla prodávat čerstvá zelenina a ovoce ze zdejšího okolí, čerstvá vejce, rukodělné výrobky, kozí a ovčí produkty a podobně. Myslím si, že by tak do centra města zašli i místní lidé a že by to celé získalo silnější náboj, který by se odrazil na spokojenosti místních i návštěvníků.
A pak je tu velká výhoda – mám to kousek do přírody, jsme předhůřím drsné, krásné a tajemné Šumavy, máme kousek do nádherných a zatím poklidných Novohradek, les mám „za barákem“, na Kleť si můžu vyběhnout a kouknout se na Alpy, popřípadě to k našim sousedům není až tak daleko, abychom si tam nezajeli.

Vím, že máš ve Vnitřním Městě obchůdek se zdravou výživou. Jak tě napadlo pustit se právě do takovéhoto druhu podnikání?

To je tak trochu dlouhá historie. V mém rodném městě jsem v takovém zařízení, kde byla i vegetariánská restaurace a obchůdek se zdravou výživou, pracovala. Pak jsem na nějakou dobu šla na Institut zdravého životního stylu, kde jsme studovali přírodní léčebné prostředky, somatologii, masáže, hydroterapii, ekologické zemědělství, přednášení o holistickém pojetí člověka a zdravém životním stylu New Start, který se používá v zahraničí v sanatoriích. Vzhledem k tomu, že u nás zatím taková zařízení nejsou celoroční a celé to bylo v Česku v plenkách, využila jsem příležitosti otevření obchodu v Krumlově, odkud pocházel můj manžel. A nebýt jeho, určitě bych se do toho nepustila, neměla bych tolik odvahy něco takového udělat.
A proč vůbec něco takového? Měli bychom si být vědomi toho, jak zacházíme se svým tělem a jak se o něj starat. Dost často dáváme na vzhled, ale málokdo dbá o své zdraví. Málokdo si uvědomuje důležitost prevence. Nezůstávám na znalostech, které jsme v institutu získali, ale neustále vyhledávám, filtruji a vstřebávám další informace z tohoto oboru. Zajímám se o to, co mě baví a předávám to dál. Vidím to jako něco, co má smysl.

Jak vznikl název obchůdku, je to tvá přezdívka nebo úplně náhodný výběr?

Rozhodně to není má přezdívka, i když si to dost lidí zřejmě myslí, protože mě tak i někdy oslovují. PoHanka je v podstatě taková spletitost mého jména a zdravé obilniny. Všechny správné zdravé výživy se přeci jmenují podle něčeho přínosného z přírody. (Smích) Napadl mě název, manžela napadlo oddělit obilninu a mé jméno graficky a kamarádka Juryška to pak ztvárnila do loga.

Máš nějaké oblíbené místo, kam se ráda vracíš?

V poslední době mě nejvíc baví poznávat místa nová, kde jsem ještě nebyla. Nemluvím jen o zahraničí, ale myslím si, že v naší zemi je krásných míst spousta. No a místa, kam se ráda vracím? Zní to dosti sentimentálně, ale já se učím žít okamžikem, který právě je a pořádně si jej užít, a ne se někam vracet. S potěšením navštěvuji Novohradské hory, ráda bych se ještě podívala do Rumunska a zemí, kde jsou temperamentní a milí lidé. Ráda chodím tam, kde jsou dobří, přátelští a hřejiví lidé, což asi není určeno přímo místem. A s oblibou si zajdu do čajovny, neb to je poklidné místo, kde mohu přijít na jiné myšlenky, vypnout mysl od poviností a trošku se zrelaxovat. V podstatě je to už i taková pravidelná rodinná tradice, zajít si na čaj a mít čas na popovídání si s manželem, přáteli či si u dobrého čaje jen přečíst dobrou knihu.

Je nějaká myšlenka či motto, které tě provází životem?

Motto? Jsou to spíš vystihující přísloví či citáty a v mém životě se stávají motty. To mám oblíbené dva. Jedno krásné čínské přísloví říká: „Chceš-li nasytit kamaráda na 1 den, daruj mu rybu. Chceš-li ho nasytit na celý život, nauč ho rybařit.“
A pak jeden citát od neznámého autora: „Miluj, jako by tě nikdo nikdy nezranil! Pracuj, jako bys nepotřeboval peníze! Tancuj, jako by se nikdo nedíval! Zpívej, jako by tě nikdo neposlouchal! Žij, jako bys žil v ráji!“