Podpisovou akci v Krumlově zorganizoval Pavel Kantner společně s Janou Saitlovou.

„Jsem původem Pražák, ale přestěhoval jsem se do Českého Krumlova. Byl jsem tu o prázdninách na gymnáziu tři měsíce na brigádě a moc se mi tu líbilo. Atmosféra, lidi, historie…," přiblížil Pavel Kantner. „Petici za odstoupení Andreje Babiše jsem poprvé viděl, když měla asi 23 tisíc podpisů. Souhlasil jsem s ní, ale tehdy jsem ji ještě nepodepsal. Podepsal jsem ji, asi když měla asi 130 tisíc podpisů."

Kauz už kolem současného premiéra podle Pavla Kantnera bylo i v minulosti hodně, ale uznával, že je jiní mohli vnímat jako legitimní věci. „S kauzou jeho syna ale pro mě byla definitivně překročena červená čára a rozhodl jsem se, že se do toho zapojím opravdu aktivně, že to už je za hranicí. Tahle kauza nemá v naší historii precedens. A tím, že se odehrála na Krymu, územím kontrolovaným ruskými tajnými službami, v sobě navíc nese obrovský potenciál k vydírání. A o to je to šílenější než třeba únos Michala Kováče ml. na Slovensku."

Dnes je pod textem „Pokládáme za nepřijatelné, aby 70 let po komunistickém puči a 29 let po sametové revoluci byl premiérem naší země trestně stíhaný člověk vedený jako agent StB. Nebudeme dělat, že je to normální. Chceme, aby se Andrej Babiš vzdal funkce" podepsáno už přes čtvrt milionu lidí z celé republiky. V Českém Krumlově přibyla necelá stovka podpisů a v jednu chvíli se na náměstí sešlo, jak organizátoři spočítali, přes šedesát lidí, což je samotné příjemně překvapilo.

Petici na poslední chvíli přišla podepsat také Dana Studená, která pochází ze severu Čech, ale už několik let žije v Českém Krumlově. „Sedmnáctého listopadu 1989 jsem byla na vysoké ve čtvrtém ročníku a ten den jsme byli zrovna ve Východním Německu ke Dni studentstva na exkurzi v jednom koncentračním táboře," zavzpomínala u kašny na náměstí. "V Berlíně už se stávkovalo a my si dělali legraci z toho, že u nás se zase nic neděje, že jsme poslední v Evropě. Všude se to mlelo, jen u nás pořád nic. Věděli jsme, že bude průvod, ten byl ale každý rok." Pak přijeli k hranicím, pustili si české rádio a první zpráva byla o údajně mrtvém studentovi Martinu Šmídovi. „Byli jsme z toho v šoku, na kolejích jsme to řešili, a hned v pondělí jsem měli schůzi a rozhodli se, že se přidáme ke stávce. Moje spolužačka byla dokonce na Národní třídě a dostala pendrekem pěkných pár po zádech, takže jsme to měli z první ruky."

Čtyřiadvacátého listopadu, v den, kdy rezignoval Miloš Jakeš a celý ÚV KSČ, byla Dana Studená v Praze, kde vyzvedávala pro stávkový výbor tištěné materiály. „Ten den padla vláda, dozvěděli jsme se to ve Vinohradském divadle, takže jsme to viděli z pár metrů, když to oznamovali na pódiu. I dospělí chlapi tam stáli a brečeli, mám z toho do dnešního dne husí kůži. A tohle jsme nezažívala proto, abych zažívala to, co se děje teď. Já jako pravý vodnář mám ráda svobodu a nenechám si ji sebrat."

Setkání na 18. hodinu svolala Martina Kelbichová. "Chtěla jsem, aby to byla připomínka nejen roku 1989, ale i 1939. A aby lidi nemuseli jezdit jen do Prahy, abychom si to připomněli i tady v Krumlově. Mrzí mě trochu, že nám státní svátky v poslední době krade Andrej Babiš se svými kauzami, ale co se dá dělat."