Alexandr Ferraresi Lieders vystudoval mediální studia v São Paulu, jednom z největších měst na světě. Dva roky žil v Americe. Teď je jeho domovem Český Krumlov, kde pracuje jako počítačový grafik.

Alexandr neboli Saša nejraději odpočívá v přírodě, a to buď při procházkách, anebo jízdě na kole. Také rád potkává nové lidi. V dnešním díle Štafety Českokrumlovského deníku jej zpovídala Tereza Filipová, absolventka českokrumlovského gymnázia, která se nyní do Českého Krumlova vrací převážně na víkendy. Studuje totiž vysokou školu v Brně.

Jak ses dostal do Čech?

Přivedl mě sem v roce 2001 kamarád z Ameriky, který už Čechy navštívil. Nemusel mě moc přesvědčovat, stačilo, když mi řekl, že tu jsou hezké holky a levné, dobré pivo. (Smích) Do Čech jsem se po první návštěvě několikrát vrátil, moc se mi tu líbilo. Postupně jsem tu trávil čím dál víc času. A dneska je pro mě Česká republika domovem a do Brazílie jezdím na návštěvu.

Jak ses dozvěděl o Krumlově a proč ses tu nakonec i usadil?

O Krumlově jsem se dozvěděl kvůli povodním. Seděli jsme v Praze v hospodě a v televizi jsme viděli zaplavený Krumlov. Brazilský kamarád, který tam se mnou seděl a v Krumlově už byl, mi smutně oznámil, že jsem přišel o příležitost navštívit jedno z nejhezčích měst v Čechách. Abych řekl pravdu, bylo mi to celkem jedno, protože se mi hodně líbilo v Praze.

Týden nato, když se opět zpřístupnily silnice, mě kamarád přemluvil, abych s ním přijel na víkend do Krumlova. Moc se mi nechtělo, ale sbalil jsem si pár věcí a vyrazili jsme. Za dva týdny jsem se vrátil do Prahy, vzal si zbytek věcí, odjel zpátky do Krumlova, a už jsem tady devět let.

Těžko říct přesně, co mě sem tak táhlo, ale byla to nejspíš kombinace několika faktorů. Se školou už jsem skončil, takže jsem se nemusel vracet domů. Seznámil jsem se zde se spoustou skvělých lidí, kteří mi postupně nahrazovali rodinu, kterou jsem nechal v Brazílii. A samozřejmě mě uchvátila krása tohoto města.

Ptá se: Tereza Filipová – absolventka českokrumlovského gymnázia, která ve studiu pokračuje na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

Plánuješ tu zůstat i nadále?

Já jsem nikdy ani neplánoval sem přijet a zůstat tu devět let, takže vůbec nevím, co mě čeká. (Smích)

Co se ti nejvíc líbí na Česku a na Češích? Co se ti nejvíc nelíbí? Jaký je rozdíl mezi Čechy a Brazilci?

Líbí se mi, že jste blíž k přírodě, žijete „jednoduchý“ život, věci tolik nekomplikujete. Víte, jak si užít života v jeho nejzákladnější podobě. Ale nevím, jestli mluvím o Češích, nebo spíš o Krumlovácích, protože lidé mi tu přijdou velmi specifičtí.

Nelíbí se mi, že si občas stěžujete, i když často nemáte vůbec proč; netrpíte hlady, máte krásnou zemi, můžete studovat zadarmo, ty základní věci máte…

Vždycky mi říkali, že Evropani jsou chladnější než Brazilci. Já jsem ale přišel na to, že jste stejně přívětiví jako my v Brazílii. Jen se tak možná nechováte mezi sebou, protože postrádáte ten prvotní impuls – lidé na mě s mým brazilským temperamentem reagují jinak než na někoho, kdo není na první pohled tak otevřený. Stačil by jen úsměv a lidé by se vám víc otevřeli. Brazilci jsou také o dost víc zbožnější než Češi.

Ale na druhou stranu nevím, jestli vůbec existují rozdíly mezi národnostmi – „nejbrazilštější“ člověk, kterého znám, je Krumlovák, který se naučil bezvadně portugalsky a teď je pro něj Brazílie domovem, stejně jako jsou pro mě domovem Čechy.

Jak dlouho ti trvalo, než ses naučil česky?

Pořád se učím, ale asi po roce jsem se dovedl domluvit na základní úrovni. To znamená, že jsem opakoval fráze z knihy a doufal, že reakce na ně bude stejná jako v učebnici. (Smích)

Odpovídá: Alexandr Ferraresi Lieders – Brazilec s československými, italskými a ruskými kořeny, jenž před devíti lety našel svůj domov v Českém Krumlově.

Jaká ti na první poslech přišla čeština? Je nějaké české slovo, které ti přišlo vyloženě legrační?

Čeština se mi strašně moc líbí, vždycky mi zněla příjemně. Slovo „punčocháče“ mi přijde docela legrační, ale vůbec nevím, proč. Prostě divné slovo.

Jak moc ti chybí, že tolik nemluvíš svojí mateřštinou?

V Krumlově bydlí ještě pár dalších Brazilců, takže mám štěstí, že můžu mluvit portugalsky každý den.

Co bys na Krumlově vylepšil?

Rád bych viděl Krumlov jako město, které se více orientuje na své obyvatele. Ale vím, že je to těžké, když turismus městu přináší nejvíc peněz. Bohužel žijeme v době, kdy jsou peníze na prvním místě.

Je něco z Brazílie, po čem se ti stýská, a rád by sis to přivezl i sem?

Stýská se mi po našem chlebu, po moři a našem národním jídle feijoada.

Knedlo-zelo, nebo svíčková?

Svíčková. Stopro.