Šití a distribuce roušek se děje pod taktovkou Martina Háka a Iva Janouška, krumlovských místostarostů, a zapojila se do nich skoro stovka dobrovolníků. "Městské" roušky šijí prozatímní švadleny ve školkách (na Masaryčce, na Plešivci, na Tavírně či na Vyšehradě), na ZŠ Linecká, v krumlovských klášterech, v mateřském centru Krumlík nebo na kájovské faře a samozřejmě v mnoha krumlovských domácnostech.

Stanislava Štefková, referentka evidence obyvatel, se v minulých týdnech stala koordinátorkou příjmu textilu a roušek, jejich balení a počítání, a výdeje hotových výrobků. "Kromě materiálu, který jsme zajistili z úřadu, nám povlečení a prostěradla, tkalouny nebo nitě nosili i sami občané města," popsala v úterý, tedy den předtím, než dobrovolníci, pod taktovou zastupitele Martina Střelce, roušky roznesli všem občanům města přímo do schránek.

Dezinfekce veřejných prostor. Ilustrační foto.
V Krumlově začala dezinfekce městských bytů

I ona po večerech a o víkendech šije roušky. „Napřed jsem našila pro svou rodinou a známé, pak je dostali někteří kolegové a zbytek šel do městského systému. Je to náročné, minulý víkend jsem ušila sedmdesát roušek, tenhle sto. Za večer jich udělám maximálně deset… Na druhou stranu to člověka nabíjí, ten pocit, že se může zapojit do dobré věci.“

Materiál na roušky darovali i senioři. „Volaly mi babičky, třeba i devadesátileté, že by chtěly pomoct, ale nemůžou to donést. A tak to poslali po dceři nebo po vnučce. Je to strašně krásný pocit, staří lidé, kteří mají málo, chtěli něčím přispět.“

I když teď už roušky mají prakticky všichni z Krumlova, šít se bude určitě dál. „V první várce jsme zásobovali lékárny, čerpací stanice, prodejny a další, dostaly ale jen nejnutnější minimum. Švadlenky už nepojedou v takovém tempu, ale chtěli bychom mít tak dva tisíce roušek rezervu.“

Město Rožmberk vybavuje postupně své obyvatele ručně šitými rouškami.
Na hrozbu jako jedno z prvních zareagovalo město Rožmberk

"Lapená" místostarostou Martinem Hákem coby koordinátorka "výrobní linky" na oddělení evidence řidičů a vozidel byla i Pavla Čížková z kanceláře starosty, která by jinak byla na home-office. A je za to ráda: "Připadám si každý večer, že mám za sebou těžkou šichtu, do toho stres. Ale je to lepší než nečinně sedět doma."

V pondělí s kolegy-dobrovolníky na úřadě nabalili tři a půl tisíce balíčků pro občany z téměř šesti a půl tisíce, v úterý je dorazili. „Kdo ráno z kolegů přišel a vydržel to, pracoval. Prostřídalo se tu asi třicet lidí. Někteří mají home-office, jiní si odskočili z kanceláři a svou práci si udělali jindy." Než se začalo balit, i ona řešila všechno kolem materiálu, dodávek a podobně. "Teď si snad pár dnů odpočinu, ale dneska nikdo neví, co bude zítra…"

Logistiky se ujal, na vlastní žádost, Ondřej Hájek, provozovatel Egon Café v Egon Schiele Art Centru v Široké ulici. "Každý den si v osm, devět ráno s Martinem Hákem dáváme schůzku. Rozdají se úkoly, po dílnách se rozváží materiál, sváží se roušky, do toho podniky jako Krumlovský pivovar nebo Limoška rozváží občerstvení, i my za Egon Café jsme dávali něco, Naďa Perníková nám třeba věnovala pětilitrové džusy. Snažíme se všem práci co nejvíc zpříjemnit," popisuje svůj běžný "krizový" den. "Zapojily se některé krumlovské hospody, které šičkám po vlastní ose rozvážely obědy, já vozím svačiny."

Vietnamská dílna na šití roušek ve Vyšším Brodě.
Vyšebrodští Vietnamci pomáhají obyvatelům města

Zároveň "lítá", jak říká, mezi partami a jednotlivými švadlenami a dělá to, co potřebují, třeba nechává nabrousit nůžky. To všechno zadarmo, město mu platí pouze naftu. "Café máme teď v rekonstrukci, a tak jsem před čtrnácti dny Martinovi volal, jestli nepotřebují pomoct, že bychom dali dodávku do placu. První den jsem měli schůzku, s Ivem Janouškem jsme toho hodně nalítali, je toho opravdu spousta. Nabídl jsem jim, že se postarám komplet o logistiku, aby se oni dva mohli věnovat dalším věcem okolo."

Bezvadnou atmosféru a práci pro společný cíl si pochvaluje i místostarosta Martin Hák, který celou tuhle rouškovou mašinérii rozjel.

„Kvalifikovaný odhad je, že jsme vyeexpedovali třicet pět tisíc roušek, včetně devíti set jednorázových roušek, které přivezl Jéňa Kučera v batohu z Kambodže,“ říká místostarosta třináctitisícového Krumlova. „Představte si, že by takový koeficient měla mít Praha. Jsme opravdová velmoc. A k tomu si připočtěte roušky, které si lidé šijí doma pro svou rodinu a známé, ty jdou mimo náš systém.“

Na městě vůbec neřešili, komu roušky dát, stejně tak rozdávali a rozváželi volný materiál každému, kdo si o něj řekl. „Třeba nemocnice je krajská, to ale pro nás bylo vedlejší, neřeším, která sanitka mě jednou poveze,“ přiblížil. „A když máte odezvu od metařů, kterým jsme dali roušky a vybavení, je to úžasné.“

Celý tento rouškový příběh se začal odehrávat v pondělí 16. března, kdy se Martin Hák na zámku u kastelána Pavla Slavka potkal s Hankou Supovou, učitelkou ve školce na Masaryčce. „Dostali jsme tam střih, ukázali nám, jak to šijí, měli asi týdenní náskok před námi. Pak jsme jeli do klášterů, tam jsem to zopakovali, a vzali jsme dodávku a vyrazili do nemocnice, kde nám hlavní sestra Vyhlídalová velkoryse otevřela sklad a dodala nám plnou dodávku povlečení z nemocnice a tkalouny, to byla přímo strategická surovina, a pustili jsme se do šití v malém.“

Dobrovolníci s koordinátorem Martinem Střelcem při roznosu informačních letáků po Krumlově.
Dobrovolníci roznášejí po Krumlově informační letáky

Pak se do systému zapojila Kristina Študlarová, která už kolem sebe měla další nezávislé krumlovské rouškařky. „Trochu jsme šlápli do koní, protože jsme zjistili, že poptávka je veliká. Založili jsme si whatsappovou skupinu, kde všichni společně komunikujeme, Retro začalo vozit obědy, Martina Šlapáková z kina začala dělat dorty, postupně se to rozběhlo.“ Vyjmenovává však pouhý zlomek z těch, kteří se zapojili. „Začalo se to řetězit, přidávali se další a další, až jsem z toho začal málem kolabovat, a pak se objevil Ondra Hájek a vzal za mě do ruky logistiku. Napřed přijel malým autem, to ještě netušil, že budeme potřebovat skoro kamion.“

Když bylo jasné, že stát občanům nedodá nic, na městě se rozhodli, že to udělají oni. „Vyrazil jsem za Fandou Fošumem do Bentexu v Benešově nad Černou a objednal jsem třináct tisíc roušek. K tomu dalších třináct tisíc od našich šiček v Českém Krumlově a byly z toho dvě roušky pro každého občana,“ shrnuje místostarosta. „Začali jsem si říkat, že to dáme, a tak se zrodilo naše nové logo To dáme!“

Rybářská restaurace Zdroj na Ostrově v Českém Krumlově.
Krumlovští rybáři odpustili nájem. Když jde o kejhák, musíme si pomáhat

Co se látek na šití týkalo, těch v Krumlově bylo dost, horší už to bylo se šňůrkami k nim. Nakonec se jich ale na městském úřadě sešlo přes třicet kilometrů! „Zavolal jsem jachtaři Davidu Křížkovi, jestli by nám nedokázal pomoct a někoho nám nedohodil. Domluvil nám známého z Jeseníků, který vyrábí pásky na ruce na festivaly a podobně, a druhý den jsme tu měli patnáct kilometrů, a zadarmo.“ Kromě firem z Jeseníků a Benešova nad Černou pomohly i podniky z Počátků, Neratovic, Budějovic nebo Skutče nad Sázavou. Nakonec se nechaly vytisknout letáky s krizovými kontakty nebo střihem na šitou roušku, ke dvěma rouškám pro každého se přibalily gumové rukavice a na Apríla našli Krumlováci balíčky ve schránce.

Kolik peněz to městskou kasu bude stát, se teprve bude sčítat. „Ale ze všeho nám odpadlo DPH, z čehož máme radost, polovinu dá Českokrumlovský rozvojový fond. Nicméně spoustu materiálu jsme dostali zadarmo a celé šití je na dobrovolné bázi,“ dodává Martin Hák.

V šicí dílnu se proměnily prostory KreBul v Prachaticích.
Jižní Čechy se připojily, šijí jako celé Česko roušky

Až celé koronavirové šílenství opadne, do Krumlova by měli, jako poděkování, přijet zahrát Monkey Business, jak slíbil jich zpěvák Matěj Ruppert. „Volal, jestli bychom nemohli roušky zavést i do Vacova do domu s pečovatelskou službou, což jsme rádi udělali, a on nám výměnou slíbil, že tu zahrají,“ těší se Martin Hák. „Chceme také sezvat všechny, co se na šití podíleli, a udělat pořádný mejdan.“