"Byl to masakr," vypráví. "Přesně v 11.35 hodin nás vzbudil pořádný rachot, který sílil. Spíme totiž v podkroví. Chystal jsem se vyběhnout ven, abych uklidil auto, ale jen jsem otevřel dveře, dostal jsem takovou pecku do nohy, že jsem zase rychle zacouval. Dostat těmi kusy do hlavy by bylo o život. Pozavíral jsem na baráku, co se dalo a pak už jsme jen čekali, jestli se to neprobourá do ložnice. Raději jsme se přemístili do přízemí. Manželka pak přiznala, že se docela bála."

Martin Smoleňák měl strach o střechu a rozhodně ne zbytečně. Střešní eternit po úderech krup velikosti ping pongového míčku popraskal. Na autech jsou dolíky. "V truhlících s lichořeřišnicí jsou v zemi ještě teď díry, květiny oholené, osekaný je i rybíz," popisuje Martin Smoleňák. "Větve polámané. Ve skleníku popraskané sklo, ale protože je to staré sklo zpevněné drátky, vydželo. Ale oproti lidem na Moravě zasaženým tornádem jsme dopadli krásně."