Umění hradních a zámeckých floristů z Třeboně, Českého Krumlova a Kratochvíle i studentů zahradnické univerzity Mendelovy fakulty v Brně mohou od středy obdivovat návštěvníci hradu.

Hrad Rožmberk zdobí květinová výstava, která vznikala pod vedením Slávka Rabušic, floristy z Brna, který se specializuje na historické květinové vazby a svatební floristiku, jež také vyučuje.

Máte představu kolik květin na výzdobu hradu padlo?
Kusových je tu tak do tisíce. Z nich je zhotovených zhruba 40 aranžmá. Jenomže to se dá těžko spočítat, protože například ozdobený stůl v Rytířském sále … je ten výtvor z květin na něm jedno nebo více aranžmá.

Mají aranžmá na hradě svá specifika?
Mají, ale je to trošku zamotané. Jsou tři typy. První – typická aranžmá pro jednotlivá období. Čili sortimentem květů a tvarem jsou buď gotická, barokní či renesanční. Ale ta neděláme vždycky, protože by to bylo pořád stejné. Vytváříme i variace.

Například zde ve zbrojnici už nedodržujeme plně renesanční pravidla. Tady je to takové odlehčené, něco z doby renesance směrem k romantismu. Trošku volný zámecký styl. A pak je třetí typ, který se snažím prosazovat. Začal jsem na seminářích učit svatební floristiku s využitím zajímavé techniky – takzvané crush techniky. Květiny se vplétají do korpusů z různých druhů mačkaných drátů. O tom je ta vedlejší místnost.

Máte na mysli orchideje v Rytířském sále?
Aranžmá tam vytvářejí studentky. Pomohl jsem jim s výzdobou ústředního stolu. Stojí na něm čisté skleněné nádoby s vodou, v nichž jsou shluky mačkaných drátů, do nichž se vkládají a jako by opírají květy, nebo se mohou naházet do vody. Je to soudobá metoda a mě na ní zajímá spojení metody 21. století s místností ze 16. století.

Je to manýristická místnost, něco mezi renesancí a barokem. Je to porušování pravidel té doby. Proto i já si zdůvodním, že mohu v této místnosti pravidla porušit. Udělali jsme něco manýristického, nadčasového podle dnešní doby a vložili to do roku 1620. Musíme zkoušet nové věci a zase se posunout o kousek dál. Ale je třeba na to lidi zvykat, a také o tom přesvědčit správce či kastelány objektů.

Máte nějaké finty, aby květiny dlouho vydržely?
Ani ne. Spíš jde o to, aby aranžmá byla udělaná precizně. Když vím, že tu bude hodně horko, nedáváme do všech místností růže. Vím, kolik vydrží gladioly, kolik lilie a další, ale trvanlivost květin není nekonečná, takže je pak postupně z objektů stahujeme. Během výstavy se vazby upravují.

Pracovníci zámků už to také znají, vědí, že mají dolévat vodu a ví, co už je třeba stáhnout. Například když povadnou růže, nemůžete je vytahat a dát tam nové. Ty se musí vystříhat, jednu dvě, nebo to aranžmá zrušit celé.