Jedním z velice zajímavých českokrumlovských domů je takzvaná Lazebna. Je postavena u řeky Vltavy, těsně vedle skály, na níž stojí dominanta města, zámecká věž. Původně tady také stálo městské opevnění, tedy hradby a brána.

Na skále nad domem je dodnes vidět i pozůstatek zdi jakéhosi miniaturního domečku. „Tady měl žít snad údajně úplně první obyvatel Českého Krumlova,“ okomentoval Petr Rehberger z restaurace v přízemí domu.

Traduje se, že to byl buď poustevník, nebo člověk spolupracující s místní bandou loupežníků. Dával jim avíza, pokud se blížil někdo, kdo by se dal či mohl přepadnout. Tato parta tady ještě před založením města přepadávala obchodníky cestující na obchodní stezce podél řeky.

Bandu měli později rozehnat Vítkovci, kteří sem přesídlili a na místě loupežnické tvrze založili vlastní hrad.

Lazebna je uváděna v městských listinách už roku 1347, i když svůj název si patrně vysloužila asi až o dvě stě let později, protože právě tady se opravdu usídlili lazebníci. Byly to tedy, dá se říci, městské lázně.

Známi jsou lazebníci Mates, Šváb, Wolfgang Eisenfeind nebo Melichar Marth či Habenstier. Po něm dům kupuje Zikmund Pichler. Stalo se tak v roce 1580 a spustil se tím řetěz událostí vedoucí k jedné z největších tragédií v Českém Krumlově.

Kromě dalších tří dcer se Eichlerovým narodila pravděpodobně v roce 1591 dcera Markéta. Ta se bohužel zalíbila prvorozenému císařskému synu, levobočkovi, který je všeobecně znám pod jménem don Julius. V záchvatu zuřivosti Markétu zabil a říká se, že její duch bloudí právě Lazebnou.

„Já jsem ji nezažila, ale kluci mi říkají, že oni by tu nespali,“ řekla Marta Kutová, nájemkyně restaurace, na adresu svých společníků. „Slýcháváme tady kroky, i když víme, že v domě nikdo není,“ dodal Petr Rehberger k občasné přítomnosti Markéty v rodném domě.

„Stane se, že zčistajasna spadne sklenička, nebo láhev a nebo se samy otevřou dveře,“ dodal. Přidává i příhodu, kdy do restaurace přišla zákaznice a obsluze předala ochranný křišťál právě na ochranu před duchem Markéty.

Nájemci mají v současné době ale jiné starosti, protože připravují dům na novou sezonu. Tu loňskou jim zkomplikovala zprvu jarní rekonstrukce Lazebnického mostu a hluk a prach, který ji doprovázel. Pak přišly letní velké vody a zvýšená hladina řeky. Během podzimu pak vše dorazily bagry, hloubící koryto Vltavy v rámci protipovodňových prací těsně pod okny Lazebny.

„Snad bude tato sezona úspěšnější. Neznám lepší místo pro restauraci v Krumlově, než je toto. Pokud by se hospoda neuživila tady, pak už nevím, kde by to mělo být,“ shrnula včera Marta Kutová v odpovědi na dotaz, zdali se nebojí hospodářské recese a všeobecného poklesu návštěvnosti turistických center.

Krvavou událost zaznamenal kronikář

Pokud si vybavíte hraběnku Stradovou například z filmu Císařův pekař („Spí na nebesích.“), pak vězte, že to byla skutečně žijící osoba. Stala se skutečně milenkou císaře Rudolfa II. a měli spolu šest dětí. Poté, co Krumlov převzal právě císař, učinil z něj místo určené pro život a výchovu jeho nemanželských dětí.

Jako první tady žil don Julius. Tento nejstarší levoboček císaře a Kateřiny Stradové přijel do Krumlova z Rakouska. Ačkoliv do něj zprvu vkládal Rudolf velké naděje, postupem doby bylo jasné, že psychický stav Julia (celým jménem Julius Caesar d'Austria) jeho kariéru u dvora znemožňuje. Ten se také podepsal i na jeho vztahu k Markétě, se kterou žil a které začal postupně čím dál více fyzicky ubližovat. Až jednou…

„Byla od něho hrozně zkatována a zpíchána, že celého oudu na těle jejím nebylo a zrasovanú tak z okna zámku vyhodil za umrlú na skálu. Nepřišla hodina její, aby se zabila, neb upadla na smetí a svezla se po nich dolů. Když se vyhojila, před ním se skrývala, on matce pokoje nedal, až ji dostavila,“ těmito slovy sepsal první hrůznou událost kronikář Václav Březan.

Jenomže vše se později opakovalo znovu. Julius si Markétu nátlakem na rodiče znovu přivedl na zámek.

„V pondělí masopustním, Julius, ten ukrutný tyran a černokutílek, pobočný syn císařský, na zámku v Krumlově ďábelský, hrozný, nešlechetný masopust držel se svou souložnicí, dcerou lazebníkovou, rozvrátiv jí hlavu a posekav hanebně, že po kusích do truhly ji klásti museli,“ zapsal později opět kronikář Březan.