Stačí se poptat po hlavním vjezdu do českokrumlovského zámku, tedy Červené bráně a hned vedle ní lékárna s číslem popisným 46 stojí. Ona to vlastně žádná lékárna není a po většinu své existence ani nebyla.

Do vlastnictví knížecí rodiny Eggenberků se dostala od roku 1629 a až do konce 19. století je v listinách vedena jako obydlí panského lékaře. Skutečná lékárna sem byla přestěhována až v roce 1915 (některé zdroje uvádějí 1913) a to z nedalekého domu s číslem popisným 66 v jehož přízemí je už mnoho let řeznictví. Oba domy mají něco společného ale už na první pohled - sgrafitovou výzdobu.

Co se lékárny, či přesněji lékárníka týče, zapustili tady silné kořeny, už kdyby kvůli ničemu jinému, tak kvůli strašidlu, které zde podle pověsti obchází. Traduje se, že kdysi tady lékárníka při míchání směsi pro objednaný lék vyrušil jeho učeň, když na něj promluvil. Mistr či magistr pak omylem namísto jedné z bylinek nabral do přísady jed.

Pacient, kterému byla směs určena tuto léčbu pochopitelně nepřežil a prý ihned po své smrti se lékárníkovi v noci zjevil a láteřil a vyčítal. Magistra to probudilo a podle pověsti pak ihned, ještě v noci běžel do lékárny, aby si namístě potvrdil svůj strašný omyl.

Kvůli výčitkám svědomí a strašnému pocitu viny prý zešílel a do dvou dnů poté zemřel. Když tady jeho další následovníci sloužívali noční lékárenské služby, prý se jim buď občas zjevil, nebo na sebe nějakým způsobem upozornil.

Samotný zděný základ tohoto domu pochází údajně snad už ze 14. století. Původně to bývával dům jednopatrový a až teprve poté, co prošel přestavbou ve dvacátých nebo třicátých letech 16. století, byl navýšen o druhé patro. Další z poznávacích znamení tohoto domu, štíty střechy, pocházejí z doby pozdější a souvisí podle všeho zřejmě až se vznikem sgrafitové fasády. Ta je datována rokem 1556.

Dům stojí na jednom z nejrušnějších a nejexponovanějších míst Českého Krumlova, hned vedle vjezdu do zámku. Svým zadním traktem pak navazuje i na část prvního zámeckého nádvoří a někteří pamětníci si vzpomenou, že za minulého režimu tady a v navazujících bývalých konírnách, sídlila Policie, tedy přesněji řečeno SNB, Sbor národní bezpečnosti, ale také podle některých krumlováků prý i obávaná STB, čili Státní bezpečnost.

Dodnes na lékárnu navazuje i vedlejší prostor s celou předběžného zadržení, která má dodnes bytelné dveře i s klasickým vězeňským průhledem do cely. Dnes dům žije turistickým ruchem a návštěvníci města si tu mohou pronajmout takzvaná Zámecká apartmá.

„Přemýšleli jsme i o tom, jestli jako svérázný způsob ubytování turistů nevužít i této cely,“ okomentoval s úsměvem Petr Tvrzník z firmy, která apartmány provozuje. „Třeba by si někdo i chtěl zkusit zdřímnout v komunistickém žaláři, kde by pak dostal tím povětsným okýnkem ve dveřích i snídani,“ dodal.

Rodokmen majitelů domu

Dům číslo 46 stojí těsně vedle vchodu do zámku a se zámkem a vrchností měli co dočinění i jeho majitelé a aobyvatelé.

Jako první majitel je roku 1541 uváděn jakýsi Hřebenář či Hřebenářové ze Hřebene. To prý bývali služební u rožmberského dvora. V roce 1550 dům koupil Mikuláš Humpolec z Tuchoraze, úředník Viléma z Rožmberka.

Pak dům získal rytíř zvláštního jména, Jáchym Metich z Čečova na Vizni a Puchelsdorfu, což bylo v poslední třetině 16. století. Ten jej pak daroval svému služebníku Janu Kryštofovi Koferleynovi za jeho služby.

Sluha na to vydělal, protože dům pak prodal za 700 kop grošů míšenských rytíři Mikuláši Snejbersdorfovi z Tryonštejna. Poté přešel dům k Matějovi Nedopilovi a Eggenbergům.

Tak se dostal do majetku panství a nyní i Národního památkového ústavu. Lékárna v něm fungovala od roku 1913 až do padesátých let 20. stol., kdy byla v přízemí zřízena kotelna a v části budovy směrem do nádvoří veřejné toalety. Ty jsou tady dodnes.