„V noci napadlo až třicet centimetrů sněhu, některá města a obce jsou odříznutá od světa kvůli neprůjezdným silnicím,“ hlásili ve středu ráno v televizním zpravodajství.

Popíjím ranní kávu, snažím se probudit. Je nejvyšší čas projet si region, nejlépe přímo s těmi, kdo jej udržují provozuschopný. Hmatám po mobilu.

7.30: Volám řediteli Služeb města Český Krumlov Pavlu Turhöferovi. „Zdravím vás, s čím vám mohu pomoci?“ Zaznělo po několika vyzváněních v telefonu. „Napadlo mne, že bych se podíval na to, jak zvládáte sníh,“ odpovídám. „Zvládáme,“ říká, „za chvíli se pro vás zastavím.“

8.00: Nasedám a vyrážíme. „Zrovna jsme nakládali posyp a za chvíli se jede na další trasu,“ říká Turnhöfer. „Dneska je to zatím v pohodě, vidíte?“

Projíždíme zkusmo několik ulic, už vymetených, posolených, čistých. Na dlažebních kostkách v centru Českého Krumlova to ale klouže a ředitelské auto jde mírně do smyku.

Region má docela štěstí. Podle zpráv jsou na tom jinde hůř. Před Náchodem v Královéhradeckém kraji uvízla kolona kamiónů, na Jesenicku a Šumpersku silničáři v osm hodin ráno vyhlašují kalamitní stav.

8.10: Vjíždíme do areálu Služeb města Český Krumlov, podání ruky, seznámení s řidičem sypače Karlem Mrázkem. Plním si jeden z klukovských snů. Ty zpravidla oscilují mezi povoláními popeláře, řidiče náklaďáku, kosmonauta.

Nasedám do nového posypového vozu, který Služby města zakoupily na Štědrý den loňského roku. Vnitřek s trochou fantazie může kokpit rakety připomínat.

8.15: „Dneska jezdím už od půl třetí,“ říká Karel Mrázek. „Měl jsi to vidět v Tovární, tam byly ráno metrové závěje,“ dodává. Teď je Tovární ulice už uklizená, projíždíme jen pro kontrolu.

„Špatné je to na sídlištích, tam se kolikrát nemůžeme vejít kvůli zaparkovaným autům. Někdy to je na milimetry,“ dodává Mrázek ve chvíli, kdy se uhýbá protijedoucímu traktoru. Má pravdu, podobně si stěžují občas i hasiči nebo popeláři. Parkovacích míst je nedostatek.

8.25: Projíždíme městem a nabíráme směr skládka v Lověšicích. Vjezd do ní i cesty na ní se také musí prohrnout. I v zimě je nutno vyvážet odpadky. „Co lidi, jak reagují? Skoro každou zimu se nadává na silničáře, že zaspali,“ ptám se. „Letos je to v pořádku. Ono jim je většinou jasné, že prostě nemůžeme být všude,“ odpovídá s úsměvem Karel Mrázek.

8.30: V kabině je teplo, posloucháme rádio a vyhýbáme se dalšímu sypači v protisměru. Chlapi na sebe s úsměvem kolegiálně mávnou, zpomalí a krokem se míjejí. Za Českým Krumlovem už je sněhu znatelně více. V kopcích kolem Lověšic je to nejméně o dvacet centimetrů.

Lipno v tu chvíli hlásí oproti úterku v některých místech i půl metru sněhu navíc. Když v noci sněžilo, panovala kolem sypače bílá tma. „To není vidět na krok,“ popisuje řidič.

„Prosím tě, ty jsi takový šikovný, prohrň nám to i tady u vjezdu, protože tu auta nemají kde zaparkovat,“ žádá řidiče obsluha lověšické skládky.

8.37: Začínáme prohrnovat. Ovládání připomíná práci na počítači. Stačí zmáčknout sem tam nějaký knoflík, ozve se zapípání, radlice se sklání na zem, zadní rotor sypače se roztáčí.

Na „raketovém“ displeji v kabině si obsluha může navolit i přesný poměr sypaného štěrku nebo písku a soli. Podle řidiče je nový sypač oproti tomu starému logicky mnohem pohodlnější.

„Když skončíš po osmi hodinách ježdění v tomhle autě, ani ti to nepřijde. Z toho starého jsme lezli věčně rozlámaní,“ dodává.

8.38: Napravo ode mne tryská z radlice gejzír odhrnutého sněhu, stěrače jedou naplno. Fotografuji zevnitř kabiny, zastavujeme, vystupuji a fotím i točím video. V kopcích to fouká, sněhu je víc než dost. Jsou místa, kde to ale klouže i sypači. Stačí v lověšických serpentinách trochu přibrzdit.

Pár minut po deváté hodině vystupuji a jdu do redakce. Na rozdíl od jiných jdu do tepla a vyspalý.