Slzy štěstí a radosti provázely čtvrteční předání zcela nových bytů ve znovupostaveném obecním domě v ulici Na Žofíně ve Větřní, který letos v lednu totálně zdecimoval výbuch plynové bomby.

Byty od obce převzali původní nájemníci, kteří tehdejšího mrazivého večera z minuty na minutu přišli o střechu nad hlavou. Starosta jim ve čtvrtek 17. prosince předal klíče a od toho okamžiku se mohli šťastní nájemníci začít zpátky stěhovat, s čímž někteří nehodlali nijak otálet.

„Hned dneska tu budu spát! Jsem opravdu šťastná,“ prohlásila s radostným úsměvem například Hana Hajná. „Je to opravdu nejkrásnější možný dárek k Vánocům.“

Obec se snažila dokončit stavbu do Vánoc, aby svátky lidé, kteří rok přežívali buď u příbuzných, nebo v náhradních obecních prostorech, mohli ve svém domě opět slavit.

Pro některé rodiny není ale překvapivě návrat do starých kolejí právě lehký. Marta Nográdyová bydlela ve Větřní v bytě u své dcery Ilony. Všichni si na společný život tak zvykli, že jim teď oddělení přijde takřka smutné.

„Strávíme spolu v našem bytě alespoň ještě Vánoce. Řekli jsme si, že to nebudeme nijak lámat přes koleno. Do stěhování se maminka tedy pustí až po novém roce. Vůbec se nám od sebe ale nechce,“ řekla dcera Ilona, která v bytě v domě na Žofíně strávila spoustu šťastných let.

„Já osobně už tu bydlím dokonce 54 let, takže jsem samozřejmě moc ráda, že nám obec dala zase šanci se sem vrátit,“ řekla matka Marta Nográdyová. Nové byty jsou podle slov nájemníků až nečekaně krásné. „Opravdová nádhera. Vážně,“ nezakrývala radost Janina Nagyová.

„Je to opravdu paráda. Tady je jistota, že už to jen tak nespadne, protože je to zděné. Dříve člověk zatloukl do zdi hmoždinku a okamžitě se mu to sypalo,“ řekl Alexandr Nogrády.

Dům měl stát podle prvotních předpokladů už dříve. „Jenomže policisté případ stále vyšetřovali, proto se s tím čekalo. Trošku se to tedy protáhlo. Hlavní však je, že se lidé mohou nastěhovat ještě před Vánoci,“ řekl větřínský starosta Jiří Kubík.

Plyn už bude pro některé lidi navždycky strašákem

Na lednový výbuch plynu ve Větřní se podle lidí, kteří jeho ničivou sílu poznali na vlastní kůži, nedá jen tak zapomenout.

„Od té doby se bojím plynu. Měli jsme ho na chatě, ale už je pryč. Když si představím, co udělala malá bomba, tak se úplně bojím, co by udělala o něco větší. Člověk má prostě strach,“ řekla včera Hana Hajná, která má na večer 7. ledna stále živé vzpomínky.

„Zeť byl dvě hodiny před tím výbuchem na obecním úřadě. Naši mi tu chtěli udělal sprchový kout, protože jsem měla kulaté narozeniny. Ptal se jen, jestli obec nepočítá s tím, že by dům v budoucnu zbourala,“ zavzpomínala Hajná na trochu paradoxní situaci.

Nejhorší bylo, že obyvatelé domu museli být ze zničeného domu okamžitě evakuováni, aby se nestalo ještě větší neštěstí. „Stáli jsme naboso před domem a koukali, co z něj zbylo. Bylo to opravdu hrozné,“ řekla Hajná.

S jejími slovy souhlasí i Marta Nográdyová, která se v osudový okamžik jen modlila, aby vše dopadlo dobře. „Opravdu otřesná zkušenost,“ uvedla Nográdyová.

Synové Janiny Nagyové zachovali po neštěstí chladnou hlavu a ihned se vydali zachraňovat ženu, u které se nehoda stala.

„Byli totiž hned ve vedlejším bytě a celá společná zeď jim spadla. Ta žena byla celá zavalená, tak se jí snažili dostat ven. Mezitím přijeli hasiči,“ vyprávěla Nagyová a přitakala, že i její synové se do znovupostaveného domu vrátí.

Mezi nájemníky také celý rok vládla nejistota, jestli to obec s jejich návratem opravdu myslí vážně, nebo zda nešlo jen o planá slova.

„Nejdřív jsem tomu věřila, ale pak jsem začala trošku ztrácet naději. Postupně mě to ale přecházelo. Chodila jsem se totiž na trosky pořád koukat a dělala jsem stavební dozor,“ usmála se Hana Hajná, která uplynulý rok strávila v pečovatelském domě.

„Bylo to tam hezké, ale jen jedna místnost. Bohužel za mnou kvůli tomu pořádně nemohly vnoučata, což bylo moc smutné.“